17 C 169/2021-33 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4.000 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 26. 6. 2017 žalované poskytl bezúročně (bez poplatku) částku 4 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 1. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází úvěrových historií. 2. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 26. 6. 2017 žalované poskytl bezplatně částku 4.000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 26. 7. 2017 nevrátila. Smlouvou byly sjednány poplatky za prodloužení splatnosti a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu; dopisem z téhož dne právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku (účastníci nesjednali úroky za poskytnutí úvěru a smlouva nebyla zamýšlena jako úplatná). Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 4.000 Kč, kterou měla vrátit do 26. 7. 2017. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, posuzoval soud podmínky pro vrácení poskytnutých prostředků. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku. 8. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 9. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 10. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku Smluvní ujednání nevykazují deficit, který by vedl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce (i ujednání o smluvní pokutě je přiměřené). Zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. soud považoval s ohledem na bezplatnost zápůjčky, s ohledem na výši částky a dobu zápůjčky za přiměřenou (dle prohlášení žalobkyně se žalobkyně zabývala úvěrovou historií žalované v registrech a databázích ISIR, [příjmení], CRKI a BRKI). 11. Žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud žalobě i v této části vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud posoudil žalobu jako formulářovou, protože žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu svá práva v 760 věcech (z toho je ½ věcí exekučních). Žaloby se týkají postoupených pohledávek poskytovatelů úvěrů a zápůjček a liší se pouze individualizačními údaji příslušné smlouvy. Při sestavování žaloby lze uvažovat o minimalizaci administrativní a odborné náročnosti elektronizací jednotlivých úkonů (tedy přisouzené náklady odpovídají náročnosti sestavení a podání žaloby).