17 C 195/2020-15 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 7.400 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 22. 6. 2015 mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE a žalovaným a dále částky 1.508 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 30. 3. 2015 mezi týmiž účastníky. Dne 30. 9. 2016 se stala právním nástupcem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO] [právnická osoba] [anonymizováno], SE (dne s názvem [příjmení] [jméno] [příjmení], SE), [IČO] s tím, že pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE dne 6. 12. 2019. 2. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Dne 22. 6. 2015 byla mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 8.000 Kč a žalovaný se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně peněžní prostředky vrátit včetně poplatku 4.278 Kč (úroku ve výši 728 Kč, administrativního poplatku ve výši 1.600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč), to vše ve formě 43 týdenních splátek po 301 Kč, RPSN byla uvedena na 91,66 %. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 215 Kč jako životní pojištění. Podle smluvních podmínek mohl věřitel požadovat zaplacení celého dluhu v případě prodlení žalovaného. Žalovaný stanovené splátky řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne 13. 12. 2016. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 5.543 Kč. Dne 30. 9. 2016 došlo k uvedené fúzi (přechodu práv právního předchůdce žalobkyně na novou společnost) Dne 6. 12. 2019 byla mezi nástupcem právního předchůdce žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které nástupce právního předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni; o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 3. Dne 30. 3. 2015 byla mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 6.000 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně peněžní prostředky vrátit včetně poplatku ve výši 3.546 Kč (úroku ve výši 546 Kč, poplatku za administrativní činnost 1.200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.800 Kč, dále se zavázal uhradit poplatek za životní pojištění v částce 172 Kč, to vše ve formě 43 týdenních splátek po 226 Kč, RPSN byla uvedena částkou 91,66 %. Podle smluvních podmínek mohl věřitel požadovat zaplacení celého dluhu v případě prodlení žalovaného. Žalovaný stanovené splátky řádně nehradil, poslední splátku uhradila dne 23. 8. 2018, celkem uhradil 8.210 Kč. Osud uvedené pohledávky (v souvislosti s fúzí a postoupením) byl stejný jako v případě předchozí pohledávky. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 4. Před uzavřením obou smluv došlo k ověřování poměrů žalovaného a bylo zjištěno, že žalovaný má ve své péči čtyři nezletilé (nezaopatřené děti), bydlí s ním dále manželka a příjem domácnosti činil [číslo] – 30.000 Kč měsíčně (deklarované výdaje byly o 6.000 Kč nižší); žalovaný byl zaměstnán. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč a 6.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně poplatků týdenními splátkami stanovenými smlouvami. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnil, na smlouvu ze dne 22. 6. 2015 právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku 5.543 Kč a na smlouvu ze dne 30. 3. 2015 částku 8.210 Kč. Pohledávky za žalovaným nejprve přešly fúzí na nástupce a dále byly v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni. 11. S ohledem na uvedené vzniklo žalobkyni nepochybně právo na vrácení jistin, nicméně další ujednání smluv o úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele, přičemž soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). 12. Za situace, kdy si účastníci u obou smluv sjednaly podmínky s RPSN 91,66 %, tj. výrazně více, než je obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů, týdenním splácením dluhu a možností dovolání se splatnosti dluhu (včetně všech poplatků) při sebemenším prodlení žalovaného, pak u obou smluv dospěl soud k závěru, že je třeba smlouvy pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivé, a proto je nelze považovat jako celek za souladné s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání posuzovaných smluv nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smluv vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouvy jako celek neobstojí a jsou dle ust. § § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku neplatné pro zmíněnou nespravedlivost. 13. Podle neplatných smluv jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Jelikož však žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně na smlouvu ze dne 22. 6. 2015 celkem částku 5.543 Kč a na smlouvu z 30. 3. 2015 částku 8.210 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na úhradu částky 247 Kč (/ 8.000 Kč + 6.000 Kč – / 5.543 Kč + 8.210 Kč) včetně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku, počítaného od předžalobní výzvy k plnění z 3. 9. 2020 se lhůtou do 18. 9. 2020. Ve zbytku požadovaného plnění byla žaloba ohledně nároků vyplývajících z této smluv ze shora uvedených důvodů ve výroku II. rozsudku zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu převážně úspěšnému žalované žádné náklady řízení nevznikly 15. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou [číslo]) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 800 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.