18 C 284/2021-11 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 618, 81 s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 28.8.2017 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 2. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání. 3. Soud provedl důkaz Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 28.8.2017, Obchodními podmínkami [právnická osoba] bank [anonymizováno] ke spotřebitelskému úvěru, standardními informacemi ke spotřebitelskému úvěru, platebními informacemi, loan application, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 a oznámením o postoupení pohledávky a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: [právnická osoba], reg. číslo: [anonymizováno] [číslo], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 28.8.2017 Smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 35.000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit včetně úroku ve výši 8,5 % měsíčně ve splátkách specifikovaných ve smlouvě a obchodních podmínkách. RPSN činila 264,42 % Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky právní předchůdce žalobkyně. Žalovaný na základě smlouvy vyčerpal částku 58 618,81 Kč, kterou řádně nesplácel, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem částku 34 000 Kč. Dne 20. 12. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu Kč sestávající z poskytnutého úvěru a poplatku za jeho poskytnutí. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Podle ust. 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému revolvingový úvěr s limitem čerpání 35.000 Kč. Žalovaný načerpal částku 58 618,81 Kč, avšak své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnil a úvěr nesplácel řádně. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným platně dle ust. § 1879 a následujících občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 9. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 10. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí (264,42 %, ujednán byl obchodní úrok 8,5% měsíčně, náklady na upomínání 250 Kč za každé prodlení s kteroukoliv částkou, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužných částek - viz obsah smlouvy o úvěru) dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) - a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). Vzájemně poskytnutá plnění dle neplatné smlouvy je nutné vypořádat dle zásad bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému se dostalo plnění ve výši 58 618,81 Kč, avšak právnímu předchůdci žalobkyně na svůj dluh zaplatil částku 34 000 Kč, vyhověl soud žalobě co do rozdílu těchto částek, tj co do částky 24 618,81 Kč včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Soud dále přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 24 618,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 29. 11. 2020 do zaplacení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 697 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 985 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 618,81 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč.