18 C 319/2021-11 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 500 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 5.8.2017 mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], že pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání. 4. Vzhledem k pasivitě žalované soud při zjišťování skutkového stavu vyšel pouze z listin předložených žalobkyní, a to ze smlouvy o úvěru ze dne 5.8.2017, včetně smluvních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019, předžalobní výzvy a na základě těchto listin dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne 5.8.2017 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaný se ho zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 400 Kč ve formě 58 týdenních splátek po 300 Kč od 12.8.2017 do 15.9.2018 RPSN byla ve smlouvě o úvěru vyčíslena sazbou 195 %. Žalovaný splátky řádně nehradil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil na dluh částku 1 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Dopisem vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně souhrnného poplatku splácet týdenními splátkami stanovenými ve shora citované smlouvě. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradila na dluh částku 1 500 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 13. Žalobkyni nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnutých peněz - jistiny, nicméně smlouvu, na kterou dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 14. Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11) uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 15. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaných úvěrů vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být násobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, účastníci sjednali (kromě dalšího) souhrnný poplatek ve výši 74 % jistiny dluhu, RPSN činí 195 %, (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů). Soud proto v daném případě dospěl k závěru, že smlouva je jako celek neplatná dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Pro posouzení platnosti smlouvy již není podstatné, zda všechny nároky podle smluv žalobkyně také uplatňuje. 16. Smlouva byla sice posouzena jako neplatná, žalovanému se však dostalo plnění ve výši 10.000 Kč souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uhradil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy částku 1 500 Kč, soud přiznal žalobkyni právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 8.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8.500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.