10 C 247/2022-54 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30.820 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy [číslo] uzavřené dne 2. 8. 2019 mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl k důkazu smlouvu o úvěru [číslo] výzvu k okamžitému splacení úvěru z 10. 2. 2022, smlouvu o postoupení pohledávky z 28. 1. 2022, oznámení o postoupení pohledávky z 1. 2. 2022, předžalobní upomínku z 20. 5. 2022, zákaznickou kartu ke smlouvě, výstup z centrální evidence exekucí a výplatní pásky žalovaného a na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 4. Dne 2. 8. 2019 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva [číslo] s produktovým názvem D ZELENÁ v hotovosti týdenní 02/2018, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázala finanční prostředky vrátit ve formě 45 týdenních splátek po 761 Kč včetně poplatku ve výši 14.220 Kč (kapitalizované úroky ve výši 2.662 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, poplatek za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6.866 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.692 Kč), RPSN byla vyjádřena částkou 282,02 %. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácel, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem částku 14.600 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl v částce 7.851,14 Kč na jistinu a v částce 6748,86 Kč na poplatky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalovaného částkou 30.820 Kč, z toho částkou 12.148,86 Kč na jistině a částkou 7.741,14 Kč na poplatcích za poskytnutí a správu úvěru, částkou 10.000 Kč na kapitalizovaných smluvních pokutách, částkou 662 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení a částkou 1.200 Kč na sankčních poplatcích. Předžalobní upomínkou z 20. 5. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu. 5. Soud ve věci neprovedl navrhovaný důkaz výslechem svědka [příjmení] pro nadbytečnost, neboť řádné zkoumání úvěruschopnost žalovaného žalobkyní bylo dostatečně tvrzeno i prokázáno. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnil a uhradil právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 14.600 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 13. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele v e smyslu ust. § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává). 14. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o zápůjčce jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 15. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smlouvy o zápůjčce vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy RPSN činí více než 282,02 %, celkové náklady zápůjčky 71 % poskytnuté jistiny zápůjčky při cca roční splatnosti, je sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně, poplatky za upomínky ve výši 300 Kč a poplatky za vymáhání ve výši 1.000 Kč a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku, je třeba smlouvu vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. 16. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni vrátit si vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku. Žalovanému se dostalo plnění ve výši 20.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, na kterou dosud zaplatil částku 14.600 Kč, a je proto povinen žalobkyni, na kterou byla pohledávka platně postoupena, vrátit rozdíl mezi těmito částkami ve výši 5.400 Kč s odkazem na shora citované ust. § 2993 věta první občanského zákoníku včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě výzvy z 1. 2. 2022, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o zápůjčce, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Ve zbytku nároku soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 18. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek v čás