10 C 294/2022-15 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”). 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 8.789 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 18. 11. 2021. 3. Podle § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaná a žalobkyně dne 18. 11. 2021 uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 5.000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit včetně poplatku ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru a úroku z úvěru ve výši 20 % měsíčně, to vše ve formě měsíčních splátek v minimální měsíční výši 1/5 zůstatku dluhu, nejméně však ve výši 300 Kč. Pro případ prodlení žalované se splacením dluhu či jeho části byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za každý započatý kalendářní měsíc prodlení do výše poloviny čerpaného úvěru a 200 Kč (jako kompenzaci vzniklých nákladů) za každý i započatý kalendářní měsíc prodlení. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy ověřovala příjem žalované, její dluhové zatížení a pravděpodobnou výši životních nákladů. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 1.200 Kč. Dopisem ze dne 9. 6. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění dluhu. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 občasného zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 5.000 Kč. Žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované a zkoumání lze považovat ze dostatečné ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Žalovaná své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnila a žalobkyni uhradila pouze částku 1.200 Kč. S ohledem na skutečnost, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), podrobil soud smluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a zvažoval, zda předmětná smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní, přičemž jako příklad uvedl smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutu ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek s tím, že na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokutě 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 10. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, neboť RPSN dle smlouvy činí v ideálním případě splacení do jednoho měsíce 519 % (čl. 9 Smlouvy o úvěru), úroky činí cca 240 % ročně (20 % měsíčně), poplatek představuje 20 % z jistiny a výše smluvní pokuty činí 3 % měsíčně (z jistiny) a dále 200 Kč měsíčně. I když se smlouva snaží zmírnit tvrdost smlouvy vůči dlužníku limitací doby prodlení, a tím i limitací požadavku vysokých smluvních úroků, požadavkem úroků až od druhého měsíce po čerpání (první měsíc je evidentně saturován požadavkem na poplatek ve výši 20 % z jistiny), základní nastavení úvěru je výrazným způsobem nevyvážené. 11. S ohledem na shora uvedené proto dospěl soud k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je dle § 580 odst. 1, § 580 věta první občanského zákoníku jako celek neplatná z důvodu výrazné nevyváženosti práv a povinnosti smluvních stran pro rozpor s dobrými mravy. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalované dostalo plnění ve výši 5.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou a že žalovaná žalobkyni uhradila pouze částku 1.200 Kč, uložil soud ve výroku I. rozsudku podle § 2993 věta první občanského zákoníku žalované vrátit žalobkyni poskytnuté a nevrácené plnění v částce 5.000 Kč spolu s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Všechna ostatní plnění požaduje žalobkyně podle neplatné smlouvy, a proto soud žalobu v této části soud ve výroku II. zamítnul. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 13. Povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč za žalobu byla žalobkyni uložena dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v souladu s položkou 2.2. a 1.1.) Sazebníku soudních poplatků (soudní poplatek činí v daném případě 1.000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila 400 Kč, nedoplatek tak činí 600 Kč).