12 C 9/2022-27 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 25.567 Kč s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 18.05.2020 Úvěrovou smlouvu ([příjmení]), na jejímž základě žalobkyně dne 18.05.2020 žalovanému poskytla částku 15.000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil (spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 495 Kč a úrokem). Vedle jistiny dluhu v částce 15.000 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala poplatků za bezpečnou splátku 495 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 495 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatků za SMS servis 245 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti 2.970 Kč, úroků 2.940 Kč, smluvních pokut 2.793 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů 430 Kč, a úroku z prodlení od 09.08.2021 do zaplacení z částky 25.567 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného byl úvěr zesplatněn ke dni 07.12.2020. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. 4. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry v rámci své podnikatelské činnosti. 5. Z předsmluvních informací ID žádosti [číslo] soud zjistil, že žalovanému se dostalo informací o právech a povinnostech smluvních stran následně uzavřené úvěrové smlouvy. 6. Z úvěrové smlouvy ID žádosti [číslo], ID klienta [číslo] ze dne 18.05.2020 soud zjistil, že účastníci se prostřednictvím komunikace na dálku dohodli na poskytnutí úvěru v částce 15.000 Kč žalovanému. Jako poplatek za poskytnutí úvěru byla sjednána částka 495 Kč, úrok byl sjednán ve výši 49,10 %. Žalovaný měl vrátit celkem částku 20.640 Kč formou 24 měsíčních splátek ve výši uvedené ve splátkovém kalendáři ve smlouvě. Účastníci sjednali poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně, platbu za odklad splácení 1.485 Kč (při minimální platbě 1 Kč), smluvní pokutu 500 Kč za prodlení s plněním splátky (při prodlení se splátkou 500 Kč a vyšší, jinak byla sjednána smluvní pokuta ve výši dlužné splátky), smluvní pokutu 10 % z nezaplacené jistiny a úroků v případě zesplatnění úvěru, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky, právo žalobkyně ukončit smlouvu v případě dluhu dvou a více splátek, nebo nezaplacení splátky po dobu delší tří měsíců. Smlouva odkazovala na sazebník poplatků v případě neplnění povinností podle smlouvy a upomínání dlužníka. 7. Z úvěrové zprávy ohledně žalovaného soud zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěrovou delikvenci žalovaného (způsob splácení splátkových kontraktů, neplátkových a dále kreditních karet). Žalovaný v případě 3 poskytnutých úvěrů nevykazoval dlužné splátky po splatnosti a neměl záznamy v dlužnických registrech. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dále vycházela z informace žalovaného, že má příjem 18.000 Kč měsíčně čistého (příjem ostatních členů domácnosti 35.000 Kč měsíčně čistého) a výši výdajů na domácnost činí 10.000 Kč měsíčně a že žalovaný nemá vyživovací povinnost k dítěti. 8. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že dne 18.05.2020 byla převedena na účet žalovaného částka 15.000 Kč. 9. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 09.12.2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 23.772 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy pro prodlení s úhradou závazků podle úvěrové smlouvy. 10. Z výpisu z čerpání, splátek a úhrad smlouvy [číslo] ohledně úvěru žalovaného ve výši 15.000 Kč soud zjistil, že žalovaný neuhradil žádnou splátku úvěru. 11. Z předžalobní výzvy ze dne 09.07.2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu. 12. Vzhledem k tomu, že si dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 13. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 15. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč, který měl vrátit včetně poplatku a úroků ve formě 24 splátek dle splátkového kalendáře obsaženého ve smlouvě o úvěru. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. 18. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 19. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 20. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. 21. Žalobkyně objasnila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. Soud má sice pochybnost o tom, zda zcela odpovídá smyslu zákona spolehnutí se na informace získané od žadatele o úvěr bez jejich ověření předložením listin o příjmech a výdajích, avšak pravdou zůstává, že žalobkyně se zabývala poměry žalovaného (zejména jeho úvěrovou historií) a dále že v minulosti již žalovanému poskytla úvěry, u kterých byla platební morálka v pořádku. 22. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihl