CS · EN DE FR brzy

13 C 198/2020-268 — Okresní soud v Karlových Varech

ECLI: ECLI:CZ:OSKV:2022:13.C.198.2020.6
Datum: 2022-12-01
Předmět: 39.032 Kč / náhrada škody
Ustanovení: ["§ nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 118 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 148 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 109 z. č. 262/2006 Sb.",
["diskriminace""peněžité plnění""pracovní kázeň""smlouva pracovní""svědečné""zkušební doba"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: 39.032 Kč / náhrada škody. Aplikuje: § nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 142 (99/1963 Sb.), § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb..
1. Žalobce se žalobou ze dne 22. 6. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 39.032 Kč se zákonným úrokem z prodlení, skutkově uváděje, že žalobce byl zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 14. 3. 2017 ve znění uzavřených dodatků k pracovní smlouvě, a to na pozici hotelový detektiv – strážný, s výší mzdy 15.500 Kč od data uzavření smlouvy, s výší mzdy 16.000 Kč od data 1. 7. 2017, s výší mzdy 17.000 Kč od 1. 4. 2018. Na stejné pracovní pozici pracoval i kolega [jméno] [příjmení], který vykonával totožnou práci, přičemž v období od 1. 7. 2017 ze strany žalované docházelo k diskriminaci žalobce podle § 16 odst. 1 zákoníku práce, neboť žalovaná praktikovala nerovné zacházení se svými zaměstnanci, kdy žalobce pobíral nižší mzdu než kolega [anonymizováno], neboť v období 1. 7. 2017 až 31. 3. 2018 žalobce pobíral základní mzdu 16.000 Kč, kolega [anonymizováno] základní mzdu 16.300 Kč, v období od 1. 4. 2018 žalobce pobíral základní mzdu ve výši 17.000 Kč, kolega [anonymizováno] základní mzdu ve výši 17.300 Kč, jak vyplývá z výplatních pásek obou zaměstnanců. Žalovaná tímto svým jednáním, kdy za práce stejné hodnoty a náročnosti na stejných pracovních pozicích odměňovala zaměstnance v rozporu s § 110 zákoníku práce, se dopouštěla diskriminačního jednání vůči žalobci, čímž žalobci byla v období 1. 7. 2017 až 31. 8. 2019 způsobena škoda, neboť žalobce v uvedeném období pobíral o 300 Kč menší základní mzdu. Škodu žalobce vyčíslil v bodě III. žaloby částkou 3.738 Kč za rok 2017, částkou 14.015 Kč za rok 2018, částkou 17.799 Kč za rok 2019 a částkou 3.480 Kč na náhradě mzdy při čerpání dovolené. V podání z 30. 9. 2020 žalobce setrval na tvrzení, že vykonával u žalované stejnou práci jako bývalý kolega [anonymizováno], k čemuž navrhl důkazy výslechy svědků, tak i jednotlivými hlášeními detektiva. V podání z 2. 2. 2021 se žalobce vyjádřil k tvrzením žalované ohledně výkonu stejné práce u zaměstnavatele, k významu čerpání příspěvku na penzijní připojištění ve výši 300 Kč, tak i ke skutečnosti ohledně způsobu vyčíslení škody, které se žalobou domáhá. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, namítaje, že zde není žádných porušení zákazu diskriminace ze strany žalované vůči žalobci dle § 16, § 110 zákoníku práce, neboť v rozhodném období, které je předmětem žaloby, práce žalobce a pana [příjmení] [příjmení] nebyla stejná, kdy [jméno] [příjmení] byl kvalifikovanějším zaměstnancem, jednotliví členové ostrahy objektu žalované měli různou pracovní náplň, výše rozdílu mezi základní hrubou mzdou obou zaměstnanců byla marginální, činila měsíčně částku 300 Kč, kdy výpočet tvrzené škody provedený žalobcem je nepřehledný a nepřezkoumatelný, neboť v rozhodném období bylo žalobci ve srovnání s panem [příjmení] na příplatcích ke mzdě, jakož i na základní hrubé mzdě uhrazeno v souhrnu o 15.207,78 Kč méně (specifikováno v bodě 6. podání z 10. 1. 2021), případnou škodou ve smyslu § 265 odst. 2 zákoníku práce by však nebyla hrubá mzda, nýbrž mzda čistá. Žalobci však žádná škoda nevznikla, neboť dle výplatních pásek žalovaná žalobci v rozhodném období platila penzijní připojištění ve výši 300 Kč měsíčně. K výzvě soudu, po poučení dle § 118 a) o.s.ř., žalovaná podáním z 16. 6. 2021 doplnila svá tvrzení tak, že práce vykonávaná žalobcem a [anonymizována dvě slova] v rozhodném období nebyla stejná, neboť jedním z kritérií jsou i pracovní schopnosti a výsledky práce podle kvality, kdy žalovaná v tomto ohledu vzala při stanovení základní mzdy do úvahy, že u ní [jméno] [příjmení] pracoval výrazně delší dobu než žalobce, a to od roku 2010, znal tak lépe pracovní prostředí a byl schopen práci plnit kvalitněji. Dále žalovaná specifikovala námitku ohledně výše mzdy tak, že vzhledem k ustanovení § 109 odst. 2 zákoníku práce, § 6 odst. 9 písm. p) zákona o dani z příjmu, částka 300 Kč měsíčně na penzijním připojištění byla součástí mzdy, byla uvedena ve výplatních páskách žalobce. Žalobce nepobíral nižší mzdu než pan [příjmení] i s ohledem na prémie, které byly žalobci vyplaceny, kdy v rozhodném období 1. 7. 2017 až 31. 8. 2019 bylo žalobci na prémiích zaplaceno o 7.236 Kč více než panu [příjmení], při porovnání mzdy obou zaměstnanců nelze vycházet pouze z jedné složky mzdy, tj. mzdy základní, a domáhat se doplacení rozdílu pouze v této složce. Po poučení soudem dle § 118 a) odst. 1 o.s.ř. žalovaná do protokolu o jednání dne 29. 4. 2022 doplnila svá tvrzení ohledně kvalitativních rozdílů ve smyslu § 110 zákoníku práce mezi prací vykonávanou žalobcem a zaměstnancem žalované [jméno] [příjmení] tak, že pan [příjmení] pracoval u žalované výrazně delší dobu než žalobce, z tohoto důvodu byl při vykonávání pracovní činnosti lépe orientován než žalobce, vykonával práci na kvalitativně vyšší úrovni, byly zde rozdíly při plnění povinností zaměstnanců vyplývající z jejich pracovní náplně, kdy pan [příjmení] byl schopen lépe vyhodnocovat rizika z hlediska ostrahy objektu, byl jazykově lépe vybaven než žalobce, což se projevilo v komunikaci s klienty žalované. V podání z 13. 5. 2022 žalovaná doplnila svá tvrzení tak, že žalobce i pan [příjmení] ze své pracovní pozice komunikovali s hotelovými hosty, což bylo nezbytnou součástí jejich pracovní náplně, kdy žalobce byl při výkonu práce schopen komunikovat pouze v ruském jazyce, pan [příjmení] v jazyce ruském, tak i německém, pan [příjmení] s ohledem na delší dobu zaměstnání byl v komunikaci s klienty žalované výrazně flexibilnější, neboť díky své zkušenosti znal potřeby hotelových hostů žalované, žalovaná tak byla schopna na pana [příjmení] delegovat více pracovních povinností ve vztahu k širšímu spektru hotelových hostů, kdy i vzhledem k vyhodnocení zkušební doby žalobce je zřejmé, že pan [příjmení] pro žalovanou vykonával kvalitnější práci a bylo by tak nespravedlivé ze všech těchto důvodů, kdy by měl stejnou mzdu jako žalobce. 3. Usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 61 Co 246/2021-215 byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 13 C 198/2020-175. 4. Z pracovní smlouvy z 14. 3. 2017 soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a.s., jako zaměstnavatelem, a [celé jméno žalobce], jako zaměstnancem. Dle článku 1. byl sjednán druh práce hotelový detektiv, místo výkonu práce [obec], den nástupu do práce 1. 4. 2017, doba trvání pracovního poměru na dobu určitou do 31. 12. 2018. Dle článku 3. byla sjednána základní hrubá měsíční mzda ve výši 15.500 Kč, dle článku 4. týdenní pracovní doba zaměstnance činila 38,75 hodin. 5. Z dohody o změně pracovní smlouvy z 1. 7. 2017 uzavřené mezi [právnická osoba] a [celé jméno žalobce] soud zjistil, že tímto byl změněn článek 1. dosavadní pracovní smlouvy tak, že zde byl uveden druh práce hotelový detektiv – strážný, kdy zaměstnanec se zavázal v rámci uvedeného druhu práce vykonávat veškeré práce a činnosti, které s touto prací a předmětem podnikání zaměstnavatele souvisejí, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2018. Dle článku 2. byla stanovena základní hrubá měsíční mzda částkou 16.000 Kč s tím, že při splnění zaměstnavatelem definovaných kritérii může být zaměstnanci přiznána nenároková odměna až do výše 100 % průměrného výdělku zaměstnance, případně benefity zaměstnavatele. 6. Z dohody o změně pracovní smlouvy z 19. 4. 2018 uzavřené mezi [právnická osoba] a [celé jméno žalobce] soud zjistil, že byl změněn článek 1. dosavadní pracovní smlouvy tak, že základní hrubá měsíční mzda byla stanovena částkou 17.000 Kč. 7. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze 4. 12. 2018 uzavřené mezi [právnická osoba] a [celé jméno žalobce] soud zjistil, že dosavadní pracovní smlouva byla změněna tak, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2019. 8. Z pracovní náplně zaměstnance [celé jméno žalobce] z 1. 4. 2017 soud zjistil, že v bodě 1. bylo specifikováno místo výkonu pracovní činnosti, v bodě 3. pracovní náplň spočívající ve výkonu práce pracovníka střediska ostrahy zařazeného jako strážný spočívající ve vykonávání dohledu nad kamerovým systémem z místa recepce, dozoru nad parkovištěm, zajištěním dohledu nad osazeným elektronickým zabezpečovacím systémem, v provádění ochrany a ostrahy majetku zaměstnavatele, provádění kontroly osob pohybujících se ve střežených prostorách, v zajišťování a vyhodnocování informací požárních hlásičů, provádění jednotlivých úkonů zde specifikovaných v rámci zabezpečení výkonu služby (kontrola osvětlení, sledování a vyhodnocování informací z hlásičů elektronických systémů EPS a EZS), tak i v činnostech dalších zde konkrétně uvedených. 9. Z protokolu o seznámení s pracovněprávními a interními normami zaměstnavatele [právnická osoba] byl zaměstnanec [jméno] [příjmení] s těmito seznámen dne 14. 3. 2017. 10. Z vnitřního předpisu [právnická osoba] a.s., interní norma [číslo] byly v článku III. specifikovány pracovněprávní nároky a podmínky, v článku IV. byla specifikována mzda, jakožto peněžité plnění nebo naturální mzda poskytovaná zaměstnavatelem za práci podle její složit

Citovaná ustanovení

§ 109 (262/2006 Sb.)§ 110 (262/2006 Sb.)§ 16 (262/2006 Sb.)§ 265 (262/2006 Sb.)§ 351 (262/2006 Sb.)§ 353 (262/2006 Sb.)§ 354 (262/2006 Sb.)§ 118 (99/1963 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)§ 148 (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situaceŽivnostiOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.