13 C 253/2020-170 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou, která byla zdejšímu soudu doručena dne 21. 8. 2020, navrhla žalobkyně, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru, jež doručila žalovaná žalobkyni dne 25. 6. 2020 (dále jen„ OZPP“) je neplatné. Uvedla, že na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 9. 2008, ve znění pozdějších dodatků, pracovala žalovaná u žalobkyně od 15. 9. 2008 v pracovním poměru na dobu neurčitou jako vyšší soudní úřednice (dále jen„ VSÚ“). Před vznikem pracovního poměru žalovaná doložila, že získala vysokoškolské vzdělání studiem v bakalářském studijním programu B6804 Právní specializace ve studijním oboru 6804R022 Veřejná správa na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Na jaře 2018 byl předseda žalobkyně ředitelkou správy žalobkyně upozorněn na to, že žalovaná nesplňuje kvalifikační předpoklad pro výkon funkce VSÚ. Pro pracovní zaneprázdnění přistoupil předseda žalobkyně k řešení nedostatku kvalifikačních předpokladů žalované až v lednu 2020, kdy na jednání dne 27. 1. 2020 seznámil žalovanou s důvodem pro výpověď podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce. Žalobce je přesvědčen, že žalovanou získané vysokoškolské vzdělání není„ vzděláním v bakalářském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole“, které je jednou z podmínek pro výkon funkce VSÚ podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále je„ zákon o VSÚ“). Blíže k právní argumentaci žalobkyně v tomto směru viz žalobu, pozn. soudu. Po získání stanoviska k dané problematice od Ministerstva spravedlnosti ČR a od Krajského soudu v Plzni předseda žalobkyně částečně modifikoval svůj náhled na věc, když se rozhodl nedat žalované výpověď z pracovního poměru. Místo toho předseda žalobkyně žalované ke dni 30. 4. 2020 ukončil výplatu platu za výkon funkce VSÚ a ode dne 1. 5. 2020 jí byl připraven přidělovat práci v rozsahu prací odpovídajících funkci soudního tajemníka, neboť rozsah práce, kterou může vykonávat soudní tajemník podle jednacího řádu (vyhláška č. 37/1992 Sb.), je v zásadě funkčně identický s rozsahem prací, který může vykonávat VSÚ podle zákona o VSÚ. Žalobkyně tedy žalovanou nepřevedla na jinou práci, ale umožnila jí vykonávat sjednaný druh práce, byť s tím bylo spojeno snížení platu žalované o 3.110 Kč hrubého měsíčně. Žalobkyně byla rovněž připravena zajistit doplnění kvalifikace žalované studiem na Justiční akademii. Žalovaná se změnou funkčního pracovního zařazení (včetně nového platového výměru ze dne 22. 4. 2020) nesouhlasila. V době od 27. 4. 2020 do 30. 6. 2020 žalovaná čerpala ošetřovné, pouze dne 28. 5. 2020 se dostavila do zaměstnání. Dne 25. 6. 2020 obdržela žalobkyně od žalované dopis, který podle jeho obsahu posoudila jako OZPP z důvodu uvedeného v ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobkyně je přesvědčena, že žalované řádně vyplatila plat za jeden den práce v souladu s platovým výměrem ze dne 22. 4. 2020, nebyl tedy naplněn zákonný důvod pro OZPP ze strany žalované a OZPP je proto neplatné. Alternativně se žalobkyně domnívá, že i kdyby soud dospěl k závěru, že žalovaná splňovala veškeré kvalifikační předpoklady pro výkon funkce VSÚ, tak její jednání, tedy OZPP, je jednáním v rozporu s dobrými mravy, což ho činí neplatným, když dostavení se žalované do práce dne 28. 5. 2020 pokládá žalobkyně za účelové jednání, aby si žalovaná vytvořila záminku pro OZPP, neboť se tento den již věnovala balení svých věcí s tím, že do práce již nepřijde, přičemž se netajila tím, že ode dne 1. 7. 2020 nastoupí do zaměstnání k jinému zaměstnavateli. Žalovaná se žalobou nesouhlasí, když trvá na tom, že OZPP bylo žalovanou učiněno po právu, neboť vždy splňovala kvalifikační předpoklady pro výkon funkce VSÚ, žalobkyně proto postupovala v rozporu se zákoníkem práce a pracovní smlouvou, pokud žalované od 1. 5. 2020 snížila plat v důsledku změny v rozsahu přidělované práce. Soud ve věci nařídil jednání, při němž provedl dokazování, které ve spojení s nespornými tvrzeními účastnic řízení vedlo k následujícím skutkovým zjištěním. Z pracovní smlouvy ze dne 15. 9. 2008, ve znění pozdějších dodatků, soud zjistil, že žalovaná pracovala u žalobkyně od 15. 9. 2008 v pracovním poměru na dobu neurčitou jako VSÚ. Platové poměry žalované byly stanoveny samostatným platovým výměrem. V platovém výměru byl jako termín výplaty platu stanoven 10. kalendářní den měsíce, který následuje po měsíci, za který se plat vyplácí (viz pracovní smlouva na č.l. 74 spisu a její dodatky v osobním spisu žalované, poslední platový výměr žalované na č.l. 93 spisu). Před vznikem pracovního poměru žalovaná doložila, že získala vysokoškolské vzdělání studiem v bakalářském studijním programu B6804 Právní specializace ve studijním oboru 6804R022 Veřejná správa na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni (viz diplom na č.l. 75 spisu). V průběhu pracovního poměru čerpala žalovaná dvakrát mateřskou a rodičovskou dovolenou (viz č.l. 76 – 80 spisu). Výkon práce žalovanou byl vždy žalobkyní hodnocen kladně (viz č.l. 28, 90 a 103 - 104 osobního spisu žalované). Prvotní pochybnosti o dostatečné kvalifikaci žalované pro výkon funkce VSÚ pojala žalobkyně v květnu roku 2018 (viz úřední záznam na č.l. 95 osobního spisu žalované). Na jednání dne 27. 1. 2020 seznámil předseda žalobkyně za účasti ředitelky správy žalobkyně žalovanou s výsledky kontroly údajů v osobním spise, kdy žalované bylo oznámeno, že žalovanou získané vysokoškolské vzdělání není„ vzděláním v bakalářském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole“, které je jednou z podmínek pro výkon funkce VSÚ podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o VSÚ, což je důvodem pro výpověď podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce (viz č.l. 81 spisu). Dne 21. 4. 2020 žalobkyně předala žalované Oznámení o změně v rozsahu přidělování sjednané práce, jímž došlo od 1. 5. 2020 u žalované k zastavení přidělování prací sjednaných se žalovanou pro funkci VSÚ a byla jí přidělována práce odpovídající funkci soudního tajemníka podle jednacího řádu. Přílohou Oznámení bylo Pověření, kterým předseda soudu žalovanou pověřil prováděním jednotlivých úkonů podle jednacího řádu (viz č.l. 91 – 92 spisu). Dne 22. 4. 2020 byl žalované žalobkyní předán nový platový výměr (včetně přepočtu zápočtu praxe) se zařazením žalované do 10. platové třídy a 6. platového stupně, odpovídajících zařazení jako soudní tajemnice, s celkovým měsíčním platem ve výši 28.540 Kč hrubého (viz č.l. 93 – 94 spisu). Se změnou rozsahu přidělování práce a s platovým výměrem vyjádřila žalovaná písemný nesouhlas dne 24. 4. 2020 (viz č.l. 95 spisu). Před změnou účinnou od 1. 5. 2020 byla žalovaná zařazena do 12. platové třídy a 6. platového stupně, odpovídajících zařazení jako VSÚ, s celkovým měsíčním platem ve výši 31.750 Kč hrubého (viz č.l. 110 osobního spisu žalované). V době od 27. 4. 2020 do 30. 6. 2020 žalovaná čerpala ošetřovné z důvodu uzavření výchovného zařízení, pouze dne 28. 5. 2020 se dostavila do zaměstnání, kdy v době od 10:11 hod. do 10:38 hod. vstoupila čtyřikrát do systému ISAS, žádné rozhodnutí nevyhotovila a pohyb spisu nevyznačila (viz č.l. 96 – 97 a 102 - 104 spisu). Dne 25. 6. 2020 obdržela žalobkyně od žalované dopis, který podle jeho obsahu lze posoudit jako OZPP ke dni 30. 6. 2020 z důvodu uvedeného v ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (viz č.l. 98 spisu). Žalobkyně však považovala OZPP za neplatné právní jednání žalované, a proto žalované nařídila čerpání dovolené v termínu od 27. 7. 2020 do 11. 8. 2020 (viz č.l. 117 osobního spisu žalované) a následně přistoupila (přes nesouhlasné stanovisko odborové organizace působící u žalobkyně, viz č.l. 91 spisu sp. zn. 45 Spr 195/2020) dne 12. 8. 2020 k OZPP žalované ke dni 14. 8. 2020 podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť žalovaná od 1. 7. 2020 nevykonávala práci pro žalobkyni a nechodila do práce, ačkoliv jí v tom nebránila žádná zákonná překážka (viz č.l. 118 - 119 osobního spisu žalované). Výše uvedené skutečnosti jsou mezi účastnicemi řízení nesporné. Soud provedl i jiné listinné důkazy, kterými byly Stanovisko Ministerstva spravedlnosti k interpretaci právní úpravy kvalifikačního předpokladu vysokoškolského právnického vzdělání pro přístup k právnickým profesím z června 2011 (č.l. 82 spisu), sdělení JUDr. Jiřího Kocourka, zaměstnance Ministerstva spravedlnosti ČR, ohledně kvalifikačních předpokladů vzdělání pro výkon funkce VSÚ ze dne 17. 5. 2018, ze dne 3. 2. 2020 a ze dne 5. 2. 2020 (č.l. 83 a 125 spisu), stanovisko Mgr. Jiřího Levého, tehdejšího místopředsedy Krajského soudu v Plzni, k téže problematice ze dne 18. 2. 2020 (č.l. 84 spisu), úřední záznam o telefonickém rozhovoru předsedy žalobkyně s Mgr. Levým ze dne 9. 3. 2020 (č.l. 86 spisu), stanoviska JUDr. Kláry Cetlové, náměstkyně Ministerstva spravedlnosti ČR, ohledně kvalifikačních předpokladů vzdělání pro výkon funkce VSÚ ze dne 2. 4. 2020 a ze dne 12. 6. 2020 (č.l. 87 – 89 a 100 spisu),