13 C 280/2021-89 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou z 5.1.2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 88.850 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 24.7.2018 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 6. 2020 se společností [právnická osoba] 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl soud ve věci na základě provedených důkazů, a to v nepřítomnosti žalovaného. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 24.7.2018 mezi [právnická osoba] Money s.r.o (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 40.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 5.200 Kč včetně úroku ve výši 24% p.a., poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1600 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 8800 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 12800 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru tak činily 34400 Kč, RPSN 212,32 %. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána v čl. V smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pro případ nezaplacení jakékoli splátky či zesplatnění jistiny. 5. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem částku 6800 Kč dne 24.7.2018. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 24. 6. 2020, přílohy [číslo] ke smlouvě, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z dopisu z 24. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení předmětné pohledávky. 7. Z výzvy k plnění ze dne 18.12.2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, výzva byla dle podacího lístku odeslána téhož dne. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé. 9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1812 odst. 2 občanského zákoníku k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnil a úvěr a související poplatky nesplatil, zaplatil toliko částku 6800 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a následující občanského zákoníku), podrobil soud mluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. 11. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 a též nález Ústavního soudu z 19. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1804/13 (www.usoud.cz)). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. 12. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. I když lze souhlasit s tím, že cena za poskytnuté služby by měla být posuzována výjimečně, smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí 212,32 %, přičemž nelze souhlasit s tím, že jsou vedlejší platby (poplatky dle bodu II. smlouvy) požadované věřitelem převáděny z úroků (jako obvyklé a hlavní odměny věřitele za poskytnutí úvěru) do jiných„ vedlejších“ plateb, které podstatně cenu za úvěr navyšují. Takový postup má za účel znepřehlednit pro spotřebitele podmínky pro poskytnutí úvěru (proto též významný nepoměr mezi úrokem 24% p.a. a RPSN) v rozporu s § 1813 věta druhá občanského zákoníku. Výši RPSN lze tak hodnotit jako významnou složku hodnocení vyváženosti podmínek úvěru. Kromě výrazného cca 80% navýšení poskytované částky, o úroky a další poplatky za poskytnutí úvěru, za jeho správu, za hotovostní inkaso, je ve smlouvě ujednána i smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. 13. Soud má za to, že je zde důvod pro aplikaci § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku), protože jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. 14. Soud si je vědom toho, že u smlouvy by s ohledem na odlišení jednotlivých složek úplaty za poskytnutí úvěru bylo možné uvažovat o samostatném posuzování zákonnosti jednotlivých složek platby za poskytnutí úvěru a že § 1813 občanského zákoníku limituje právo soudu posuzovat výši plateb, které byly sjednány ve smlouvě (např. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 203/2013). Smlouvu o úvěru je však třeba posuzovat jako celek, aby se drobením úplaty za poskytnutí peněz, popř. formálně za jiné služby, mezi platby odůvodňované různými účely, věřitel nemohl vyhnout posuzování vyváženosti smlouvy, neboť účelem smlouvy o úvěru je pro věřitele zisk, který má být představován úrokem. Pokud věřitel získá za poskytnuté peněžní prostředky převážnou část„ odměny“ z důvodů ujednání administrativního poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní inkaso a ujedná výrazné sankce za prodlení (smluvní pokuta), je zřejmé, že nejedná vůči spotřebiteli řádně a v tomto smyslu nejsou ujednání o právech a povinnostech stran smlouvy jasná a srozumitelná (pouhé vyčíslení jednotlivých poplatků bez zjevného smyslu tyto poplatky od sebe odlišovat nezaručuje jasnost a srozumitelnost smluvního ujednání o ceně). Neodpovídá účelu a smyslu smlouvy o úvěru, aby odměna za poskytnutí peněžních prostředků byla ukryta v poplatcích za administrativní činnosti a inkaso (úhrady za služby), které jinak obvykle tvoří zanedbatelnou část nákladů na úvěr. I když spotřebitel měl volbu mezi bezhotovostním a hotovostním splácením dluhu, není pravděpodobně z důvodu postupu právního předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěru tento hotovostní způsob splácení vůbec využíván. 15. Žalovanému se dostalo plnění ve výši 40.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § [číslo], § 2993 věta první občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil na splátkách celkem 6800 Kč, přiznal soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni právo na zaplacení částky 33.200 Kč s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně je dána, neboť na základě postoupení pohledávky se žalobkyně stala věřitelem žalovaného. Všechna ostatní plnění (nároky) požadovala žalobkyně dle neplatné smlouvy, tj. co do částky 55.650Kč s příslušenstvím žaloba jako nedůvodná zamítnuta, jak uvedeno výroku II. rozsudku. 16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla se žalobou z větší části neúspěšná a žalovanému n