15 C 373/2021-20 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 9.692 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 5. 8. 2016 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] ze dne 29. 11. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání. 4. Soud provedl důkaz Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 5. 8. 2016, Smluvními podmínkami, kartou zákazníka, přehledy plateb, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznamem postoupených pohledávek, oznámeními o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne 5. 8. 2016 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem 23,72 % ročně – 2.100 Kč, poplatkem za administrativní činnost 3.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč ve formě 58 týdenních splátek po 457 Kč do 15. 9. 2017 RPSN byla ve smlouvě uvedena částkou 75,72 %. Žalovaná splátky řádně nehradila (poslední splátku uhradila 11. 11. 2019), právnímu předchůdci žalobkyně uhradila na splátkách celkem částku 16.814 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl zčásti na jistinu a zčásti na úroky a dlužné poplatky. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalované částkou 7.349,69 Kč na jistině, částkou 2.342,31 Kč na dlužných úhradách za služby. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 30. 4. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu (podán na poštu 1. 5. 2020) do 7. 5. 2020. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 16.814 Kč. Pohledávka, které je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 13. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele v e smyslu ust. § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává). 14. Nejprve soud zvažoval, zda smlouvy o zápůjčce jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 15. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Soud zohlednil při svých úvahách, že údaj uváděný žalobní ve smluvních podmínkách o výši RPSN neodpovídá skutečnosti, neboť podle § 10 odst. 1, odst. 2 z.č. 145/2010 Sb. mají být zohledněny všechny náklady na úvěr, s výjimkou nákladů v návaznosti na zřízení fakultativního (běžného či úvěrového) účtu. S ohledem na uvedené měly být všechny dohodnuté poplatky být součástí výpočtu nákladů na úvěr, a proto RPSN ve skutečnosti činí u smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 1. 2016 195,06 %, u smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 6. 2015 203,95 % a u smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 10. 2015 204,12 % (dle http://kalkulacky.idnes.cz/cr_spotrebitelsky-uver-rpsn.php), přičemž tato skutečnost má výrazné důsledky pro posouzení vyváženost smluvních práv a povinností a pro závěr o případné zjevné nespravedlnosti sjednaného závazku. Za situace, kdy RPSN dosahuje v jednom případě 195 % a v ostatních případech přesahuje 200 %, celkové náklady zápůjček 74 % z poskytnuté jistiny zápůjčky při cca roční splatnosti a jednotlivá ujednání posuzovaných smluv nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku, je třeba smlouvy vyhodnotit jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. 16. Podle neplatných smluv jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uhradila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy částku 16.814 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 15.000 Kč, soud žalobu, jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítnul. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť ve věci úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.