17 C 87/2022-28 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 11.294 Kč s přísl. (8.000 Kč jistina, 1.792 Kč nesplacený úrok, 1.352 Kč smluvní pokuta, 150 Kč paušální náklady na upomínání) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 3. 2021 [číslo] která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] a žalovaným ohledně poskytnutí částky 8.000 Kč. 2. Usnesením ze dne 1. 6. 2022, č.j. 17 C 87/2022-18 bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby (1.942 Kč úrok a 1.352 Kč smluvní pokuta). 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Smlouvou o úvěru z 19. 3. 2021 [číslo] právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 3.000 Kč na dobu 30 dnů za úrok 690 Kč (zápůjční úroková sazba činila 279,83 %, RPSN 1 141,2 %). Podle smlouvy bylo možné prodloužení splatnosti úvěru až na 360 dnů za měsíční poplatek 690 Kč, poplatek musel být zaplacen do doby splatnosti úvěru. Účastníci sjednali smluvní pokutu 0,1 % denně, poplatek za písemnou upomínku 50 Kč Smlouvou o úvěru 24. 3. 2021 (stejného čísla) došlo k poskytnutí částky 8.000 Kč žalovanému na 30 dnů (do 18. 4. 2021) za úrok 1.792 Kč (272,54 % p.a., RPSN 1 342,8 %) s možností prodloužení za stejných podmínek (měsíční poplatek 1.840 Kč). Z výpisů z účtu právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 20. 11. 2019 0,11 Kč jako platbu k ověření svého čísla účtu (a jeho jména); dne 19. 3. 2021 byla na uvedený účet zaslána částka 3.000 Kč, dne 22. 3. 2021 další částka 3.000 Kč a dne 24. 3. 2021 2.000 Kč. Upomínky z 2. 5. 2021, 11. 5. 2021, 19. 5. 2021 měly prokazovat upomínání žalovaného o zaplacení, doklady o doručení však žalobkyně neměla k dispozici. Z výpisu z úkonů mimosoudního vymáhání vyplývalo, že 6. 11. 2021 žalobkyně odeslala dopis a dne 7. 12. 2021 a 29. 11. 2021 měla být vykonána cesta věřitele za žalovaným (tj. na adresu ohlašovny). Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek vyplývalo postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalovaného; postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem a oznámením o postoupení z 7. 10. 2021 s odesláním poštou 11. 10. 2021. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzývala k dobrovolné úhradě dluhu. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednán, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 8. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 9. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit jednorázově, a to včetně poplatku ve výši 690 Kč. Následně došlo dle § 1902 občanského zákoníku ke změně závazku na poskytnutí částky 8.000 Kč za poplatek 1.792 Kč. Shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 10. Soud se nezabýval zkoumáním splnění povinností věřitele dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., protože vyhodnocení podmínek úvěru vedlo k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy. 11. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Ujednání smlouvy o úvěru však musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává). 13. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 14. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být nepřiměřená částce poskytnuté. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 1 342,8 % (podle upravené smlouvy s navýšenou částkou), úroková sazba činí 272,53 % p.a., je ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně a poplatky za upomínání. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku. Soud nepovažoval za přiměřené ani požadování nákladů na upomínání a vymá