18 C 1/2022-15 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 34.375 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 20. 4. 2020 ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 4. 5. 2020 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu co do částky 14.872Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 5.497 Kč a smluvní pokuta ve výši 9.375 Kč) zpět, soud řízení dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. ve výroku I. rozsudku zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 25.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. 4. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání. 5. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru ze dne 20. 4. 2020 a 4. 5. 2020 [číslo] žádostí o úvěr, obchodními podmínkami, upomínkami, návrhem na mimosoudní řešení, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2021, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2021 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 6. [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 20. 4. 2020 a 4. 5. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 25.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkem 30 347 Kč s příslušenstvím ve lhůtě do 21. 5. 2020, RPSN činila 1452,9 % a roční úroková míra 260,22 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou závazku bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý započatý den prodlení. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ničeho nezaplatil. Smlouvou postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně pohledávku za žalovaným částku 34.375 Kč, z toho na jistině částkou 25.000 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku částkou 5 347, na smluvní pokutě částkou 9.375 Kč a částkou 150 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 25.000 a žalovaný se jej zavázal splatit ve lhůtě do 21. 5. 2020 včetně výše uvedených plateb. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, právnímu předchůdci ničeho nezaplatil. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny (popř. její nevrácené části), nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 15. Ze smlouvy bylo zjištěno, že úrok činil částku 5.347 Kč, což odpovídá sazbě 260,22 % ročně, RPSN činila 1452,9 % a mnohonásobně tak převyšovala obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů. Pokud soud dále uvážil, že byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dluhu za každý den prodlení, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy (jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku). Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). 16. Vzhledem ke skutečnosti, že soud posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru pro rozpor s dobrými mravy jako neplatnou dle ust. § 580 občanského zákoníku, vzniklo žalobkyni dle ust. § 2993 občanského zákoníku právo pouze na vrácení plnění poskytnutého žalovanému na základě neplatné smlouvy (bezdůvodné obohacení), a to částky 25.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 10. 12. 2021 do zaplacení, přičemž splatnost byla stanovena dle lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě k plnění z 9. 11. 2021 do 9. 12. 2021. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do úroku z prodlení z částky 25.000 Kč výši 10 % ročně od 22. 12. 2019 do 9. 12. 2021 (žalobkyně požadovala úrok z prodlení od splatnosti poslední splátky úvěru – 22. 12. 20219, soud jej přiznal od 10. 12. 2021), co do úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 25.000 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení (rozdíl mezi požadovaným úrokem 10 % a přiznaným úrokem 8,25 %), co do kapitalizovaného úroku ve výši 4.470 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (žalobkyně požadovanou výši nákladů spojených s výzvou nedoložila, a to ani podacím lístkem, nebyla ani součástí smluvních ujednání účastníků), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobkyně i žalovaný byli přibližně ve stejném poměru v řízení úspěšní i neúspěšní.