18 C 392/2021-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 20.135,24 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění povinností plynoucích ze smlouvy o zápůjčce [číslo] mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) a žalovanou dne 26. 10. 2018. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 26. 10. 2018 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 12.000 Kč a žalovaná se ji zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10.600 Kč ve formě 60 týdenních splátek po 377 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila na splátkách celkem částku 1.200 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Předžalobní upomínkou vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydržiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 12.000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 10.600 Kč splácet měsíčními splátkami stanovenými ve shora citované smlouvě. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradila na dluh částku 1.200 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 12. Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11) uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 13. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany, s podmínkami posuzované zápůjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být násobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, účastníci sjednali (kromě dalšího) souhrnný poplatek ve výši 83 % jistiny dluhu. Soud proto v daném případě dospěl k závěru, že smlouva je jako celek neplatná dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Pro posouzení platnosti smluv již není podstatné, zda všechny nároky podle smluv žalobkyně také uplatňuje. 14. Smlouva byla posouzena jako neplatná, žalované se však dostalo plnění ve výši 12.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně na základě neplatné smlouvy částku 1.200 Kč, uložil jí soud zaplatit žalobkyni částku 10.800Kč Počátek prodlení žalované se zaplacením zbytku jistiny dluhu se odvíjí od data uvedeného v předžalobní výzvě. Ve zbývající části žaloby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na jejich náhradu, když poměr jejich úspěchu i neúspěchu v řízení byl prakticky totožný.