19 C 54/2022-37 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] a částky [číslo] s příslušenstvími z titulu nesplněných povinností vyplývající žalovanému ze smlouvy o půjčce (spotřebitelský úvěr, proto dále jen„ smlouvy o úvěru“) ze dne [datum] [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“) a ze dne [datum] [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Smlouvou [číslo] právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalovanému úvěr ve výši [částka], žalovaný měl vrátit úvěr ve formě týdenních splátek po [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkového poplatku ve výši [částka], sestávajících z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], úroku ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Žalovaný podle žalobkyně uhradil [částka] Smlouvou [číslo] právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalovanému úvěr ve výši [částka], žalovaný měl vrátit úvěr ve formě týdenních splátek po [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkového poplatku ve výši [částka], sestávajících z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], úroku ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Žalovaný podle žalobkyně uhradil [částka]. Právní předchůdce žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek § 115a o.s.ř. 4. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé: A) Smlouvou o úvěru ze dne [datum] [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalovanému úvěr ve výši [částka], žalovaný měl vrátit úvěr ve formě týdenních splátek po [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkového poplatku ve výši [částka], sestávajících z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], úroku ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] Smlouvou o úvěru ze dne [datum] [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalovanému úvěr ve výši [částka], žalovaný měl vrátit úvěr ve formě týdenních splátek po [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkového poplatku ve výši [částka], sestávajících z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], úroku ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. B) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně touto smlouvou postoupil pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení na žalobkyni. C) Soud přihlédl k tvrzením, jež jsou v neprospěch žalobkyně, že žalovaný uhradil celkem [částka] na smlouvu [číslo] celkem [částka] na smlouvu [číslo]. D) Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že v této kartě je uvedena v části týkající se domácnosti "partnerka",„ nezaopatřené děti 2“, celkové příjmy [částka], celkem výdaje [částka], z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že v této kartě je uvedena v části týkající se domácnosti "partnerka",„ nezaopatřené děti 1“, celkové příjmy [částka], celkem výdaje [částka]. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum], je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku. Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Na základě těchto smluv právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému spotřebitelské úvěry ve výši [částka] a [částka]. Žalovaný se zavázal úvěry splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně celkového poplatku. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnil, žalovaný uhradil celkem [částka] na smlouvu [číslo] celkem [částka] na smlouvu [číslo]. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanými smlouvami o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 7. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 8. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává). 9. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]) nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. V této souvislosti soud akcentuje, že k ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, a to nejen v podobě rozhodčích nálezů, ale dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi přehledný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18, jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů, ale také judikaturu Ústavního soudu včetně změny v judikatuře tohoto soudu; v tomto rozhodnutí Ústavní soud shrnuje, mimo jiné:„ Z ustálené judikatury Ústavního soudu tak plyne, že v exekučním řízení obecným soudům přísluší se zabývat zásadními vadami exekučního titulu a že jsou povinny výkon rozhodnutí zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. také v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl dokonce v rozporu s principy právního státu… Zásadní vadou exekučního titulu je také přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, která již není v souladu s ústavním pořádkem. V těchto případech je třeba, aby obecné soudy poskytly povinnému a jeho