10 C 149/2023-31 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 15 256,96 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizováno] p. I. c.) poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 80.000 Kč s úročením 10,5 % měsíčně. Žalovaný měl úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 11 % z úvěru s úrokem. Žalovaný úvěr čerpal postupně, dne [datum] částku 8 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 500 Kč, dne [datum] částku 500 Kč, dne [datum] částku 500 Kč, dne [datum] částku 10 000 Kč, dne [datum] částku 550 Kč a dne [datum] částku 1 400 Kč a svou povinnost úvěr vrátit (splácet) nesplnil. Úvěrující měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením kterékoliv částky ve výši 250 Kč a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je úvěrovaný v prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Žalovaný celkem právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 36 530 Kč. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 80.000 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr splácet způsobem uvedeným v žalobě (viz výše odstavec 1. odůvodnění) spolu s uvedenými úroky. Žalovaný měl též sjednánu povinnost k úhradě smluvní pokuty pro případ prodlení. 4. Z informací bankovního ústavu soud zjistil, že majitelem účtu, z nějž byla poskytovaná částka čerpána, je žalovaný. Z potvrzení o provedených platbách bylo zjištěno, že na tento účet bylo postupně právním předchůdcem žalobkyně poskytnuto 23 450 Kč v termínech odpovídajícím tvrzením žalobkyně. 5. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 7. Soud přihlédl i k tvrzením žalobkyně, která jsou v její neprospěch s tím, že žalovaný měla uhradit celkem částku 36 530 Kč. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, zda jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné. Podle čl. 17 odst. 1. písm. c), čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis) je dána mezinárodní soudní příslušnost soudů České republiky (spotřebitelský vztah ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Podle čl. 3 odst. 1., čl. 6 odst. 2. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 si účastníci sjednali (v obchodních podmínkách, na které smlouva odkazovala) aplikaci českého 9. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrými mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému v rámci revolvingového úvěru částku 23 450 Kč. Žalovaný se zavázala tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně sjednaného úroku. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. 15. Další ujednání smlouvy musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum], o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává). 16. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 17. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností), protože RPSN dle smlouvy činí 231,39 % (úrok činí 10,5 x 12 = 126 % p. a.), úvěrujícímu svědčilo právo na poplatek 250 Kč za každé prodlení žalovaného, smluvní pokuta 0,1% denně při prodlení, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. 18. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlo