11 C 194/2023-18 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se domáhal proti žalované zrušení vyživovací povinnosti s účinností od 1. 5. 2023 s odůvodněním, že dle jeho informací žalovaná již nestuduje, ukončila školní docházku. Na výzvu soudu, aby žalobce doplnil, jakou střední školu žalovaná studovala a kdy ukončila školní docházku, zda v současné době žalovaná pracuje a kde, zda má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož hradí své potřeby, žalobce odpověděl, že s žalovanou není v kontaktu. Uvedl, že dne 19. 5. 2023 mu žalovaná sama napsala na [příjmení], že ukončila školní docházku. Na zpětný písemný dotaz otce, jakou školu navštěvovala a co bude dělat dál, žalovaná neodpověděla. Dodal, že ani matka žalované s ním nekomunikuje. Žalovaná je dle mínění žalobce schopna se sama živit a vyživovací povinnost by měla být zrušena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nereagovala na výzvu k vyjádření, kterou jí soud zaslal v souladu s ustanovením § 114a o. s. ř., k jednání, které bylo nařízeno na 8. 11. 2023, se nedostavila, svoji neúčast neomluvila, ačkoliv jí předvolání k jednání bylo doručeno 13. 10. 2023. Soud jednal v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o. s. ř., věc projednal a rozhodl dle obsahu spisu. 3. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 16. 12. 2019, č. j. 18 P 23/99-234, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 1. 2020, č. j. 18 P 23/99-240, kterým byla naposledy upravena vyživovací povinnost žalobce k žalované (byla schválena dohoda rodičů), bylo zjištěno, že žalobce byl zavázán hradit žalované výživné ve výši 1 600 Kč měsíčně od 1. 9. 2019, za situace, kdy žalovaná navštěvovala Základní školu a mateřskou školu [obec]. Rozsudek nabyl právní moci dne 27. 2. 2020. 4. Lustrací v centrální evidenci obyvatel bylo zjištěno, že žalovaná dosáhla dne 6. 1. 2023 věku 18 let. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: 6. Dle ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 7. Podle ustanovení § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 8. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 9. Pro změnu poměrů ve vztahu ke zletilým dětem občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení, soud tedy analogicky použil ustanovení § 923, podle kterého, změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti (odst. 1). Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo (odst. 2). 10. Zákon umožňuje, pokud dojde k podstatné změně poměrů, změnu soudního rozhodnutí ve věci výše výživného, resp. poskytování výživného vůbec. Obecně změnu poměrů lze definovat jako stav odlišný od stavu, který byl rozhodující v původním, resp. předchozím rozhodnutí. 11. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ke změně poměrů na straně žalované došlo, neboť dle tvrzení žalobce od května roku 2023 již nestuduje (tuto skutečnost žalovaná sama sdělila žalobci). Žalovaná na svoji obranu ničeho neuvedla, netvrdila ani neprokazovala, že by nebyla schopna samostatné obživy, nebo že by měla například zdravotní obtíže zásadnějšího charakteru, které by jí bránily ve výkonu výdělečné činnosti. Ačkoliv měla možnost dostavit se k soudu osobně, či obeslat soud svým vyjádřením, jak byla soudem vyzývána, neučinila tak, zůstala pasivní. Jak plyne z výše rekapitulovaného, žalovaná, přes prokazatelně obdrženou výzvu soudu, nesplnila svou povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti, na kterých staví důvodnost své obrany (§ 101 odst. 1 o. s. ř.), ani povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Soud tak vycházel pouze z informací žalobce, který uvedl, že žalovaná ukončila školní docházku (což žalovaná sama žalobci napsala), že je schopna sama se živit. 12. Pro úplnost soud dodává, že vzhledem k tomu, že žalovaná se k jednání nedostavila, nebylo jí možné dát příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla rozhodné skutečnosti a označila důkazy, jimiž by vyvrátila tvrzení žalobce o způsobilosti žalované sama se živit. Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník (či jeho právní zástupce) nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení (či jeho právního zástupce) znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, [obec], C. H. Beck, 2006, str. 550). 13. Za dané situace, tedy tehdy, kdy žalovaná je zletilá, nadále se nepřipravuje studiem na budoucí povolání a je schopna se zapojit do pracovního procesu, soud dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalobce zanikla. Soud tedy rozhodl o zrušení výživného tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalobci žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly, řízení je ze zákona osvobozeno od soudních poplatků.