11 C 83/2023-42 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání rozsudku ve smyslu rozsudečného výroku s tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 1. 11. 2019 smlouvu o nájmu prostoru sloužícího podnikání, kde předmětem nájmu byl prostor v 1. nadzemním podlaží včetně zpřístupněného suterénu v budově [adresa], která je nedílnou součástí pozemku parc. [číslo] budovy [adresa], která je nedílnou součástí pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], vedeno na [list vlastnictví] Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Chomutov. Žalobkyně obdržela dne 5. 5. 2022 od žalované písemnost„ okamžité zrušení nájemního vztahu“ datované dnem 6. 4. 2022, jež se má vztahovat k objektu [adresa] a [adresa] v k.ú. [část obce]. S ohledem na nesouhlas uplatnila žalobkyně námitky proti výpovědi dopisem ze dne 7. 5. 2022, odeslaným žalované dne 9. 5. 2022. Na vznesené námitky žalovaná nereagovala. Jako důvod neplatnosti výpovědi žalobkyně uvedla v první řadě fakt, že výpověď neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, dále že v ní není specifikováno, k jakým konkrétním prostorům sloužícím podnikání se vztahuje, není v ní uveden důvod, a rovněž že žalobkyně ničeho nedluží. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci nařídil jednání. K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně i statutární orgán žalobkyně, avšak žalovaná se bez omluvy nedostavila, proto soud jednal v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Při jednání strana žalující navrhla, aby byl vydán rozsudek pro zmeškání. 6. Ve věci bylo soudem nařízeno první ústní jednání na den 12. 7. 2023, následně bylo odročeno na základě řádně odůvodněné žádosti žalobkyně na den 31. 7. 2023. Žalované bylo dne 31. 5. 2023 do vlastních rukou doručeno předvolání k prvnímu jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Vyrozumění o odročení jednání bylo žalované doručeno dne 21. 7. 2023. Žalovaná po celou dobu řízení byla procesně neaktivní, k žalobě (doručené žalobkyni do vlastních rukou již dne 11. 11. 2022) se nevyjádřila, svá práva nijak nehájila. 7. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 8. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení § 153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních - dále jen „z. ř. s.”); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí. 9. V posuzované věci se jedná o spor z titulu výpovědi z nájmu nebytových prostor sloužících k podnikání. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje neplatnost právního jednání. Na uvedený závěr nemůže mít vliv okolnost, že řízení bylo zahájeno na základě žaloby o určení neplatnosti právního jednání (výpovědi z nájmu), jelikož rozhodující pro zákonem vymezenou možnost uzavření soudního smíru jsou pouze podmínky jeho přípustnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 641/2005, kde Nejvyšší soud uzavřel, že podmínka přípustnosti vydání rozsudku pro zmeškání dle ustanovení § 153b odst. 3 o. s. ř., spočívající v možnosti uzavření nebo schválení smíru, je splněna i v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, zahájeném na základě žaloby dle ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř. Předpokladem je, že se jedná o věc, u níž její povaha uzavření smíru připouští, a vydání rozsudku pro zmeškání není v rozporu s kogentními předpisy nebo je neobchází.). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 552,75 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, účast na jednání soudu prvního stupně dne 31. 7. 2023) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 31. 7. 2023 náhrada 1 468,39 Kč za 112 ujetých km v částce 1 068,39 Kč (45,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,6 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 068,39 Kč ve výši 1 484,36 Kč.