12 C 127/2023-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 30.990 Kč s přísl. s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se žalovanou uzavřely smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 14. 10. 2016 žalované poskytla částku 30.000 Kč, kterou žalovaná v dohodnutých 83 měsíčních splátkách po 565 Kč řádně nesplácela, proto právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 20. 4. 2018 půjčku zesplatnila k témuž datu a vyzvala žalovanou k úplnému zaplacení dluhu ve lhůtě do 10 dnů od data vyhotovení této výzvy. Vedle jistiny dluhu ve výši 26.714,77 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatků a smluvní pokuty ve výši 4.275,34 Kč, zákonného úroku z obou výše uvedených částek, kapitalizovaného úroku ke dni 20. 4. 2018 ve výši 1.285,53 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni 20. 4. 2018 ve výši 11,53 Kč. 3. Žalobkyně se podanou žalobou dále po žalované domáhala zaplacení částky 28.870,71 Kč s přísl. s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se žalovanou uzavřely dne 20. 7. 2017 o kontokorentním úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla kontokorentní úvěr do limitu 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr tak, že za období předchozích 3 měsíců zajistí na svém běžném účtu č. [bankovní účet] kreditní obrat ve výši 25% celkové výše kontokorentu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků úrokovou sazbou 16,90 % ročně. Vedle toho se žalovaná zavázala platit poplatky dle aktuálního Sazebníku poplatků. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, přečerpala sjednaný úvěrový limit, proto právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalované ke dni 9. 4. 2018 zesplatnila a vyzvala ji k úhradě dluhu ve výši 19.870,71 Kč včetně sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky od 10. 4. 2018 do 21. 6. 2022 ve výši 9.000 Kč. 4. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 14. 10. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se žalovanou uzavřely smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 14. 10. 2016 žalované poskytla částku 30.000 Kč, kterou měla žalovaná splatit v dohodnutých 83 měsíčních splátkách po 565 Kč. 7. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 20. 4. 2018 soud zjistil, že s poukazem na produktové obchodní podmínky tato zesplatnila k témuž datu celou půjčku a vyzvala žalovanou k úplnému zaplacení dluhu ve lhůtě do 10 dnů od data vyhotovení této výzvy. 8. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 9. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 7. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se žalovanou uzavřely smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla kontokorentní úvěr do limitu 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr tak, že za období předchozích 3 měsíců zajistí na svém běžném účtu č. [bankovní účet] kreditní obrat ve výši 25% celkové výše kontokorentu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků úrokovou sazbou 16,90 % ročně. Vedle toho se žalovaná zavázala platit poplatky dle aktuálního Sazebníku poplatků a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky pro případ prodlení s úhradou závazku. 10. Z výpisu úvěrové historie soud zjistil zůstatek nesplacené jistiny v žalované výši ke dni 9. 4. 2018, tj. jistiny ve výši 19.870,71 Kč. 11. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 9. 4. 2018 soud zjistil, že s poukazem na produktové obchodní podmínky tato zesplatnila k témuž datu zůstatek dluhu a vyzvala žalovanou k neprodlenému zaplacení dluhu. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 3. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 13. Z výzvy k plnění ze dne 21. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění jejího dluhu před podáním žaloby. 14. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. <b>15. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:</b> 16. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 17. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 19. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 20. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 21. Na základě shora uvedených skutkových závěrů, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (právní předchůdkyně žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byly platně uzavřeny spotřebitelské smlouvy o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku a o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 30.000 Kč, kterou měla vrátit ve sjednaných měsíčních splátkách shora uvedených a dále kontokorentní úvěr s limitem čerpání do 10.000 Kč, který měla vrátit ve smlouvě sjednaným způsobem. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. 22. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 23. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 24. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve sm