12 C 51/2023-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 80.000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí poskytla částku 80.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit v 24 měsíčních splátkách po 5.584 Kč (poslední splátka ve výši 5.573 Kč) včetně sjednaného poplatku ve výši 50.909 Kč, což však řádně a včas neučinila a nezaplatila na dluh ničeho. Žalobkyně požadovala po žalované zaplatit na dlužné jistině částku 80.000 Kč a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 2.417,78 Kč. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované zápůjčku ve výši 80.000 Kč a závazek žalované tuto včetně souhrnného poplatku ve výši 41.803 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 1.531 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. 4. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svojí pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 6. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydržiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 80.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku včetně souhrnných poplatků splácet týdenními splátkami stanovenými ve smlouvě. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy neuhradila na dluh ničeho. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 14. Žalobkyni nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnutých peněz - jistiny, nicméně smlouvu, na kterou dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 15. V této souvislosti je otázka, zda údaj uváděný žalobní ve smluvních podmínkách o výši RPSN odpovídá skutečnosti. Podle § 10 odst. 1, odst. 2 zákona č. 145/2010 Sb. mají být zohledněny všechny náklady na úvěr, s výjimkou nákladů v návaznosti na zřízení fakultativního (běžného či úvěrového) účtu. Pokud soud uvažoval, že účastníci sjednali souhrnný poplatek ve výši 50.909 Kč (64 % z celkové poskytnuté částky), nelze považovat smlouvu (jako celek) za souladnou s dobrými mravy. 16. Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11) uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 17. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzované zápůjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být násobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, účastníci sjednali (kromě dalšího) souhrnný poplatek ve výši 64 % jistiny dluhu. Soud proto v daném případě dospěl k závěru, že smlouva je jako celek neplatná dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. 18. Smlouva byla sice posouzena jako neplatná, žalované se však dostalo plnění ve výši 80.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku se zákonným úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku od data [datum] odvislého od data splatnosti obsaženého k výzvě k plnění ze dne [datum]. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19.898 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3.200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80.000 Kč sestávající z částky 4.300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13.800 Kč ve výši 2.898 Kč.