12 C 86/2023-49 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 58.294,57 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se žalovanou uzavřela dne 15. 4. 2019 smlouvu o zápůjčce (dále jen: 1. zápůjčka), na jejímž základě jí poskytla částku 19.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit v 60 týdenních splátkách po 592 Kč včetně sjednaného poplatku ve výši 16.491 Kč, dále dne 30. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce (dále jen: 2. zápůjčka), na jejímž základě jí poskytla částku 10.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit v 18 měsíčních splátkách po 1.113 Kč včetně sjednaného poplatku ve výši 10.021 Kč, dále dne 10. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce (dále jen: 3. zápůjčka), na jejímž základě jí poskytla částku 21.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit v 18 měsíčních splátkách po 2.114 Kč včetně sjednaného poplatku ve výši 17.047 Kč, dále dne 15. 7. 2018 smlouvu o zápůjčce (dále jen: 4. zápůjčka), na jejímž základě jí poskytla částku 25.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit v 18 měsíčních splátkách po 2.512 Kč včetně sjednaného poplatku ve výši 20.200 Kč. Žalovaná zaplatila na 1. zápůjčku částku 7.661 Kč, na 2. zápůjčku částku 11.191 Kč, na 3. zápůjčku částku 25.229 Kč, na 4. zápůjčku částku 34.291 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne 28. 6. 2021 žalovaná nereagovala. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání dle ust. § 115a o.s.ř. 4. Z 1. smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 4. 2019 soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované zápůjčku ve výši 19.000 Kč a závazek žalované tuto včetně souhrnného poplatku ve výši 16.491 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 592 Kč splatných ke konci měsíce, za který je splátka placena, počínaje dnem uzavření smlouvy o zápůjčce. 5. Z 2. smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 12. 2018 soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované zápůjčku ve výši 10.000 Kč a závazek žalované tuto včetně souhrnného poplatku ve výši 10.021 Kč vrátit v 18 měsíčních splátkách po 1.113 Kč splatných ke konci měsíce, za který je splátka placena, počínaje dnem uzavření smlouvy o zápůjčce. 6. Z 3. smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 8. 2018 soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované zápůjčku ve výši 21.000 Kč a závazek žalované tuto včetně souhrnného poplatku ve výši 17.047 Kč vrátit v 18. měsíčních splátkách po 2.114 Kč splatných ke konci měsíce, za který je splátka placena, počínaje dnem uzavření smlouvy o zápůjčce. 7. Ze 4. smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 7. 2018 soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované zápůjčku ve výši 25.000 Kč a závazek žalované tuto včetně souhrnného poplatku ve výši 20.200 Kč vrátit v 18. měsíčních splátkách po 2.512 Kč splatných ke konci měsíce, za který je splátka placena, počínaje dnem uzavření smlouvy o zápůjčce 8. Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ze 4 smluv o zápůjčkách. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svojí pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 10. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci, přičemž z tvrzení žalobkyně v její neprospěch má soud dále za zjištěné, že žalovaná zaplatila na 1. zápůjčku částku 7.661 Kč, na 2. zápůjčku částku 11.191 Kč, na 3. zápůjčku částku 25.229 Kč, na 4. zápůjčku částku 34.291 Kč. 11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 12. Podle ust. § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 14. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 15. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 18. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Na základě těchto smluv právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčky ve výši 19.000 Kč, 10.000 Kč, 21.000 Kč a 25.000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto zápůjčky splácet dle podmínek sjednaných v jednotlivých smlouvách o zápůjčce. Žalovaná na dluh uhradila částky v odst. 10 odůvodnění uvedené. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávky v souladu s § 524 a násl. o. z. 1964. 19. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy, zejména o souhrnném poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 51a a násl. o. z. 1964) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 20. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 51a a násl. o. z. 1964, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 56 o. z. 1964. Oproti příloze směrnice ustanovení § 56 o. z. 1964 mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 56 o. z. 1964, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 55 odst. 2 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 21. Nejprve soud zvažoval, zda smlouvy o zápůjčce jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 22. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvách o zápůjčce. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí pen