13 C 458/2022-18 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 10.203 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 3.850 Kč a částky 2.500 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky z titulu nesplněné povinnosti vyplývající mu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1.10.2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 4. Protože žalovaný ve věci ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to smlouvu o zápůjčce, dodatek ke smlouvě, výpis z účtu, upomínky, a na základě provedených důkazů, tak i nesporných skutečností, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne 1.10.2020 uzavřeli účastníci Smlouvu o zápůjčce [číslo] ve znění dodatku z téhož data, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7700 Kč a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit včetně poplatku ve výši 2503 Kč ve lhůtě do 31.10.2020 RPSN činila 7123 %, úrok sjednán nebyl. Pro případ prodlení žalovaného byla v čl. 2 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně před podáním žaloby upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy, ve znění dodatku, žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 7700 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2503 Kč do 31.10.2020. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, ničeho nezaplatil. 13. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy, a to o smluvní pokutě, poplatku za uzavření smlouvy, o nákladech v souvislosti s prodlením, soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 14. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává). 15. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o zápůjčce jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 16. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované zápůjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, § 580 občanského zákoníku, kdy RPSN dle smlouvy činí 7123 %, účastníci sjednali denní smluvní pokutu pro případ prodlení ve výši 0,1%, poplatek za uzavření smlouvy ve výši převyšující 30 % jistiny. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Protože žalovaný neuhradil na zápůjčku ničeho, ale byla mu žalobkyní poskytnuta částka 7700 Kč, soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na dlužné jistině tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 obč.zák., jak uvedeno ve výroku rozhodnutí. Ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť veškeré zbývající uplatněné nároky (smluvní pokuta, poplatky, náklady na uplatnění) vycházejí z neplatné smlouvy. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.