14 C 147/2023-24 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 22.319,07 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 26 7. 2021 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] ze dne 21. 11. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 26 7. 2021, předpisem splátek, transakční historií, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 4. Dne 26. 7. 2021 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem 963 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4.900 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 929 Kč ve formě 14 měsíčních splátek po 1.328 Kč do 26. 9. 2022 RPSN byla ve smlouvě uvedena částkou 272,44 %. Žalovaná splátky řádně nehradila, uhradila pouze jedinou splátku 1.328 Kč dne 27. 7. 2021, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl na zčásti na jistinu a zčásti na poplatky a úrok. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalované částkou 9.341,95 Kč na jistině, částkou 837,72 Na úroku, částku 4.550 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, částkou 862,91 Kč na poplatku za administrativní činnost, částkou 1.671,43 Kč na poplatku za hotovostní splátky, částkou 5.055,06 Kč na smluvní pokutě, částkou 770,31 Kč na úroku od 27. 9. 2022 do 19. 10. 2022 a částkou 590,58 Kč na úroku z prodlení do 19. 10. 2022 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 29. 3. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu (podán na poštu 29. 3. 2023) do 12. 4. 2023. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze jedinou splátku ve výši 1.328 Kč. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 12. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele v e smyslu ust. § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává). 13. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 14. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy RPSN přesahuje 272 %, celkové náklady úvěru téměř 86 % z poskytnuté jistiny úvěru při cca roční splatnosti a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku, je třeba smlouvu vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. 15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uhradila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy celkem částku 1.328 Kč, soud přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 8.672 Kč ([číslo] – [číslo] = [číslo]) se zákonným úrokem ve výši dle dle ust. § 1970 občanského zákoníku, přičemž splatnost byla stanovena podle lhůty splatnosti do 12. 4. 2023 obsažené ve výzvě k plnění z 29. 3. 2022, která dle domněnky dojití (viz § 573 občanského zákoníku) byla žalované doručena dne 3. 4. 2023. Ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků z této smlouvy, tj. co do částky 13.647,07 Kč ([číslo] – [číslo] = [číslo]), kapitalizovaných úroků ve výši 770,31 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 9.341,95 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.179,67 Kč od 27. 8. 2021 do 12. 4. 2023 a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1.507,95 Kč (částka [číslo] je rozdílem mezi částkou 10.179,67 Kč, z níž žalobkyně úrok z prodlení požadovala a částkou 8.672 Kč, z které jí byly fakticky přiznány) od 13. 4. 2023 do zaplacení, soud žalobou ve výroku II. jako nedůvodnou zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť ve sporu úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. 17. Ve výroku IV. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek 256