14 C 175/2023-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 28.660 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené 29. 8. 2008 mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Podáním ze dne 12. 6. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 24.360 Kč se zákonným úrokem zpět. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce [číslo] smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze dne 24. 8. 2018, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a 14. 9. 2018, potvrzením o zaplacení kupní ceny a předžalobní upomínkou ze dne 26. 4. 2023 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne 29. 8. 2008 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 35.000 Kč a žalovaný se ji zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 24.360 Kč ve formě 53 týdenních splátek po 1.120 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem částku 30.700 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl v částce 24.360 Kč na souhrnný poplatek a v částce 6.340 Kč na jistinu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] S.á.r.l. která ji Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupila na žalobkyni. Dopisem ze dne 36. 4. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům (podle § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb. soud vycházel z hmotněprávní úpravy účinné do 31. 12. 2013, t. j. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.). 7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 24.360 Kč, soud řízení v tomto rozsahu dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. ve výroku I. rozsudku zastavil. Předmětem řízení tak zůstala částka 4.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 8. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Podle § 55 odst. 2 občanského zákoníku ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. 11. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 12. Podle § 3 občanského zákoníku nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 13. Podle ust. § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 14. Podle ust. § 456 občanského zákoníku předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. 15. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 35.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky včetně poplatku splatit v týdenních splátkách dle smlouvy. RPSN činila 206,58 %. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 30.700 Kč. 16. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 55 56 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky ve výši přesahující 69 % jistiny a RPSN 206 %) se jedná o smlouvu nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě po částečném omezení žaloby vyhověl, když žalovaná částka 4.300 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 35.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovaným ve výši 30.700 Kč. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 18. Výrok o vrácení části soudního poplatku vychází z ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (po částečném zastavení řízení zůstala předmětem řízení částka 4.300 Kč, soudní poplatek tak dle položky 1.1. Sazebníku ve spojení s položkou 2. 2. Sazebníku činí 1.000 Kč).