15 C 151/2023-11 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 18.522 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající mu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 2. 2022. 2. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 3. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, a to Smlouvu o zápůjčce, Všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu, upomínky, a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 4. Dne 18. 2. 2022 uzavřeli účastníci Smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit včetně poplatku ve výši 5.400 Kč ve lhůtě do 90 dnů od poskytnutí zápůjčky. RPSN činila 542 %, úrok sjednán nebyl. Pro případ prodlení žalovaného byla v čl. 2 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a v čl. 2 náklady v souvislosti s prodlením (písemná upomínka 500 Kč, emailová upomínka 100 Kč, telefonická upomínka 50 Kč, SMS upomínka 30 Kč, příprava dohody o splátkovém kalendáři 1.000 Kč, předání spisu klienta internímu oddělení vymáhání pohledávek 500 Kč, předání spisu klienta inkasní agentuře 750 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky prostřednictvím inkasní agentury až 1.800 Kč). Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 9.853 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní pokutu. Žalobkyně před podáním žaloby upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytnula žalovanému zápůjčku ve výši 15.000 Kč a žalovaný se ji zavázal splatit včetně poplatku ve výši stanovené smlouvou ve lhůtě 3 měsíců. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyni uhradil pouze částku 9.853 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 12. Soud zvažoval, zda tato smlouva jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 13. Srovnání podmínek půjček či úvěrů, které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany, s podmínkami posuzované zápůjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali souhrnný poplatek ve výši 36 % jistiny dluhu, RPSN činí 542 % (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a další poplatky spojené s prodlením a krátkou dobu splatnosti, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou a jako celek ji dle sut. § 580 občanského zákoníku považovat za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. 14. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalovanému se dostalo plnění ve výši 15.000 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně má dle § 2991 občanského zákoníku právo na jeho vrácení (po započtení úhrad ze strany žalovaného), ostatní plnění jsou pak požadována na základě neplatné smlouvy a žalobkyni je tedy nelze přiznat. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 5.147 Kč ([číslo] – [číslo] = [číslo]) včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 3. 4. 2023), tedy mu došla dne 6. 4. 2023, dne následující počala běžet třídenní lhůta k plnění stanovená v předžalobní upomínce, která marně uplynula dne 9. 4. 2023 (ode dne 10. 4. 2023 je tedy žalovaný v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 5.147 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % dle požadavku žalobkyně od 10. 4. 2023 do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 16. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. a) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 800 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.