15 C 182/2023-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20.788 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 24. 9. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, formulářem pro standardní informace, evidenční kartou klienta, přehledem splátek a předžalobní upomínkou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Dne 24. 9. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 16.000 Kč a žalovaná se jej zavázala žalobkyni splatit v 60 týdenních splátkách po 485 Kč včetně souhrnného poplatku ve výši 13.088 Kč zahrnujícího kapitalizovaný úrok ve výši 3.168 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4.800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.120 Kč RPSN činila 217,77 %. Pro případ prodlení žalované a nesplnění povinnosti ani ve lhůtě 30 dnů k upomínce žalobkyně bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 8.300 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dluhu, předžalobní upomínka byla podána na poštu dne 13. 12. 2022. 6. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázal poskytnutý úvěr splatit včetně úroků a poplatků. Žalovaná však své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnila a úvěr nesplácela, uhradila toliko částku 8.300 Kč. 11. Vzhledem ke skutečnosti, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a následující občanského zákoníku, podrobil soud mluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 12. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou. Pokud soud uvážil, že RPSN činí 217,77 %, výše poplatků přesahuje dosahuje téměř 82% z poskytnuté částky, žalobkyně má právo na zesplatnění dluhu (včetně poplatků) v případě nezaplacení i části jedné splátky v dodatečné lhůtě 30 dnů, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost Soud podotýká, že shodný právní závěr učinil v rámci odvolacího řízení v jiné věci se stejnou žalobkyní a obdobným skutkovým základem Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č.j. 25 Co 38/2018-40 a celé řadě dalších prvostupňových rozhodnutí. 13. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 8.300 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 16.000 Kč, a proto soud žalobě co do rozdílu poskytnutých plnění ve výši 7.700 Kč vyhověl (16.000 Kč – 8.300 Kč = 7.700 Kč). Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul. Vzhledem k posouzení smlouvy jako neplatná, nastala splatnost pohledávky až na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 13. 12. 2022, ve které byla stanovena na 7 den od dojití této výzvy. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku, tak splatnost nastala dnem 23. 12. 2022 a dnem následujícím se žalovaná dostala do prodlení. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly. 15. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 208 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen žalobkyně, přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. a) Sazebníku částku 1.040 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 832 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 208 Kč.