15 C 344/2023-29 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16.493,36Kč s přísl., neboť žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], na základě této smlouvy poskytnula žalované úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr 14 měsíčními splátkami ve výši 2.656 Kč počínaje dnem 1. 5. 2021 souhrnného poplatku ve výši 17.184 Kč, ve kterém je započítán smluvní úrok, poplatek za popskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání. Žalovaná na dluh uhradila částku 17.184Kč a na výzvy k plnění nereagovala. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaná měl úvěr splatit 14 měsíčními splátkami ve výši 2.656 Kč počínaje dnem 1. 5. 2021 souhrnného poplatku ve výši 17.184 Kč, ve kterém je započítán smluvní úrok, poplatek za popskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek.Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 5. Z dopisu žalobkyně ze dne 1. 3. 2023 soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu. 6. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 8. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně nesplnila. Ujednání o výši obchodního úroku, smluvní pokutě a poplatku za upomínky soud přezkoumal z hlediska ochrany spotřebitele. Na předmětnou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. o.z.). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 12. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Předmětná smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, byla v neprospěch žalovaného sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, RPSN je dle smlouvy 272,44 % (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). 13. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Žalobkyně ke zkoumání úvěryschopnosti žalované předložila pouze žádost o úvěr, kdy vycházela z příjmu žalované ve výši 23.086 Kč představující invalidní důchod a 16.097 Kč výživné, náklady pak žalovaná uvedla ve výši 16.060 Kč s tím, že je na mateřské dovolené a bydlí u rodičů. Uvedená tvrzení žalované byla doložena oznámením o výši invalidního důchodu a výpisem z účtu, a to bez bližšího určení za jaká období a rovněž tak co představuje“ výživné ve výši 16.097 Kč“, tedy zda se jedná o výživné ne prvdané matky, výživné na nezletilé dítě apod. Soud proto pokládá smlouvu za neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí to ukládá ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 14. V posuzovaném případě si účastníci smlouvou o úvěru sjednali úvěr ve výši 20.000 Kč, přičemž se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s obchodním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná obdržela plnění ve výši 20.000 Kč dle neplatné smlouvy a proto je povinna poskytnuté plnění po zohlednění částečné úhrady ve výši 17.184 Kč žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první o.z. Ostatní plnění žalobkyně požadovala podle neplatné smlouvy, proto soud ve zbývající části žalobu zamítl. 15. Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny s poukazem na ust. § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v návaznosti na výzvu k plnění ze dne 1. 3. 2023. Zákonný úrok za období předcházející termínu plnění ve výzvě jako nedůvodný zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.