16 C 32/2023-18 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 250 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající mu ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Žalobkyně svůj návrh doplnila na základě výzvy soudu tak, že žalovaným byla na předmětnou pohledávku uhrazena dne [datum] částka 5 000 Kč a dne [datum] částka 2 000 Kč. Žalobkyně nedoplnila k výzvě soudu žádná tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalovaného a požádala o uložení povinnosti žalovanému vrátit bezdůvodné obohacení spočívající v nevrácení částky 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 11,75% ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení a nahradit náklady řízení. Podáním ze dne žalobkyně vzala částečně zpět žalobu co do částky 10 250 Kč. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do [datum] nevrátil. Dopisy ze dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván ke splnění dluhu dopisem ze dne [datum]. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 10 000 Kč a dále poplatku za uzavření smlouvy ve výši 3 250 Kč, pro případ prodlení se zaplacením dluhu též poplatku za každou písemnou upomínku ve výši 500 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 0,1% za každý den prodlení z dlužné částky. Žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil částku 7 000 Kč. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do [datum], a to včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením dluhu se žalovaný zavázal též k zaplacení poplatku za každou písemnou upomínku ve výši 500 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den prodlení z dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalovanému písemné upomínky ze dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil a do doby podání žaloby zaplatil pouze částku 7 000 Kč. 12. Při posouzení věci soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, když z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu jednoznačně vyplývá, že otázka posouzení úvěruschopnosti je zásadou soukromého práva a tímto způsobem je třeba interpretovat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření posuzované smlouvy o úvěru, tj. zákona č. 257/2016 Sb. Taková neplatnost není jen neplatností relativní, ale naopak neplatností absolutní podle § 588 občanského zákoníku. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do [datum] [číslo] (dále jen„ ZOSÚ“) Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle § 86 ZOSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. V daném případě byla žalobkyně poučena o nedostatečnosti tvrzení stran úvěruschopnosti žalované a vyzvána k doplnění tvrzení a označení nebo předložení důkazů ohledně toho jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, kdy žalovaná žádná skutková tvrzení nedoplnila, vzala zpět žalobu pro částku 10 250 Kč. 16. Z důvodu nedoložení dostatečných tvrzení stran o posouzení úvěruschopnosti žalovaného pokládá soud smlouvu za neplatnou, neboť žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 ZOSÚ a smlouva je neplatná podle § 588 občanského zákoníku absolutně. 17. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny ve výši 3 000 Kč. Na tuto situaci správně reflektovala žalobkyně, která žalobu co do částky 10 250 Kč vzala zpět. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem k této skutečnosti soud ve výroku II., rozhodl soud o částečném zastavení řízení v předmětné výši. Žalobkyně se nijak nevyjádřila ohledně příslušenství částky 10 250 Kč, proto soud žalobu co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 250 Kč od [datum] do zaplacení výrokem III. zamítl, jelikož se jednalo o nárok žalobkyně z titulu absolutně neplatné smlouvy. 18. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku 3 000 Kč do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením takového dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku z částky 3 000 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaný byl sice z větší části úspěšný, ale žádné náklady řízení mu nevznikly, a proto mu je soud nepřiznal.