16 C 8/2023-15 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 27 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 10. 2020 vedené pod [číslo] (dále jen„ smlouvou“). Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] poskytnul dne 25. 10. 2020 žalovanému zápůjčku ve výši 27 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím ve 12 pravidelných měsíčních splátkách počínaje od 25. 11. 2020 a konče 20. 10. 2021 Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 86% ročně. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku 8 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022, s účinností ke dni 20. 12. 2022, na žalobkyni. Dále s ohledem na prodlení dlužníka požaduje zákonný úrok z prodlení od prvního dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky, tj. od 21. 10. 2021 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 13 500 Kč, zákonný úrok ze smluvní pokuty počínaje od 26. 8. 2023 do zaplacení a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 265 Kč. 2. Podáním ze dne 3. 10. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do jistiny ve výši 5 417,45 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny 5 417,45 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení, kapitalizovaných úroků ve výši 24 960,36 Kč, smluvního úroku 15 % ročně z částky 23 917,45 Kč od 20. 1. 2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 13 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 500 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení. 3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 5. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují: A) Smlouvou o úvěru ze dne [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 27 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve 12 pravidelných měsíčních splátkách. B) Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně souhrnného poplatku ve výši 21 906 Kč, a pro případ prodlení včetně smluvního úroku s úrokovou sazbou 86% ročně žalobkyní požadovaného za období od 21. 10. 2021 do 19. 1. 2022 z částky 23 917,45 Kč ve výši 5 071,81 Kč, smluvní pokuty (z nesplacené jistiny v sazbě 0,1% denně od 21. 10. 2021 do 8. 5. 2023) požadované ve výši 13 500 Kč a úroku z prodlení jak z dlužné jistiny tak i ze smluvní pokuty a dále poplatků za upomínání žalovaného a účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky. C) Smlouvou o postoupení pohledávek ve spojení s potvrzením o úhradě úplaty za postoupené pohledávky má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku žalobkyni; oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalovanému. D) Předžalobní upomínkou ze dne 29. 5. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. E) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaný uhradil celkem částku 8 500 Kč. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 25. 10. 2020 je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalovanému úvěr celkem ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr uhradit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně souhrnného poplatku, případně smluvního úroku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a dalších poplatků. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, když uhradil celkem částku 8 500 Kč. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 14. Co do jistiny ve výši 5 417,45 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny 5 417,45 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení, kapitalizovaných úroků ve výši 24 960,36 Kč, smluvního úroku 15 % ročně z částky 23 917,45 Kč od 20. 1. 2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 13 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 500 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení vzala žalobkyně návrh zpět. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem k této skutečnosti soud ve výroku III., rozhodl soud o částečném zastavení řízení v předmětných výších. 15. Při posouzení věci soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, když uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu jednoznačně vyplývá, že otázka posouzení úvěruschopnosti je zásadou soukromého práva a tímto způsobem je třeba interpretovat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření posuzované smlouvy o úvěru, tj. zákona č. 257/2016 Sb. Taková neplatnost není jen neplatností relativní, ale naopak neplatností absolutní podle § 588 občanského zákoníku. V daném případě bylo žalobkyní tvrzeno, že úvěruschopnost prověřila s odbornou péčí a zjistila údaje o zaměstnání, příjmech a výdajích žalovaného, kdy žalovaný pravdivost uvedeného potvrdil podpisem tzv.„ Zákaznické karty“. Dle této Zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou a dosahuje čistého příjmu ve výši 32 989 Kč měsíčně. Výše příjmu byla ověřena z bankovních výpisů za měsíce [číslo]. K otázce pravidelných měsíčních výdajů byla odhadem uvedena částka 6 500 Kč. V případě osob samostatně výdělečně činných nelze pro stanovení jejich měsíčního čistého příjmu vyjít toliko z průměrného příjmu dle předložených bankovních výpisů, ale nejméně z přiznání k dani z příjmu fyzických osob a dále např. peněžního deníku či dalších listin, aby bylo ověřeno, jaké výdaje byly nezbytné pro dosažení zjištěného příjmu. V dané věci mělo být pro zjištění čistého příjmu hlavně zohledněno, jakým způsobem podnikatel eviduje svoji činnost, tj. zda vede účetnictví, daňovou evidenci nebo uplatňuje paušální výdaje, anebo je plátcem paušální daně. A pro možné zařazení do pásma případných paušálních výdajů, které mohou být v rozmezí 30% až 80%, je podstatné také zjistit, pro jakou konkrétní činnost má podnikatel živnostenské oprávnění. Při znalosti alespoň těchto informací by bylo možné odvodit alespoň minimální výdaje spojené se zjištěným příjmem. Již jen při volné úvaze nad„ povinnými platbami“ při podnikatelské činnosti je patrné, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečně ověřil výdaje žalovaného, když jen minimální platby na sociální a zdravotní pojištění uváděnou částku 6 500 Kč z většiny vyčerpají a proto