19 C 177/2023-11 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku ve výši 16.020 Kč s příslušenstvím, neboť se jedná o nesplacenou část peněžních prostředků, které byly žalovanému poskytnuty právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“), na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 11. 3. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listin a účastníci s tímto souhlasili, respektive se účastníci na výzvu soudu nevyjádřili, proto soud předpokládal, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. O tomto důsledku byli účastníci poučeni. 4. Protože se žalovaný k žalobě nevyjádřil a nepředložil soudu žádné důkazy, soud k důkazu provedl pouze listiny předložené žalobkyní. Žalobkyně k prokázání svého nároku předložila kartu zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 3. 2019, ze které soud zjistil, že žalovaný u [právnická osoba] Credit žádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 36.000 Kč. Žalobkyně dále předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 11. 3. 2019 (dále jen„ Smlouva o úvěru“) uzavřenou mezi [příjmení] [jméno] a žalovaným, z níž soud zjistil, že se [právnická osoba] Credit zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 35.000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tento poskytnutý úvěr splatit v 78 týdenních splátkách spolu s úrokem a dalšími poplatky. Převzetí jistiny úvěru v hotovosti potvrdil žalovaný svým podpisem Smlouvy o úvěru. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na jistinu úvěru za dobu trvání smluvního vztahu až do postoupení pohledávky za žalovaným uhradil pouze částku ve výši 18.980 Kč a k úhradě proto zbývá částka 16.020 Kč, přičemž žalobkyně po žalovaném nežádá úhradu sjednaného úroku ani sjednaných poplatků dle smlouvy o úvěru, ale pouze úhradu zbývající části jistiny úvěru. Žalobkyně dále předložila smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 1. 11. 2022, ze které soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 spolu s dokladem o odeslání, z níž má soud za prokázané, že žalovaný byl ze strany [příjmení] [jméno] informován, že pohledávka za jeho osobou byla postoupena na žalobkyni a že tedy žalobkyně je novým věřitelem. Žalobkyně dále předložila předžalobní výzvu k plnění společně s dokladem o odeslání, ze které soud zjistil, že byl žalovaný před podáním žaloby ze strany žalobkyně vyzýván k úhradě dluhu. 5. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. 6. Soud došel k následujícím právním závěrům: Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 OZ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Dle ustanovení §1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. S ohledem na zjištěný skutkový stav ve spojitosti s výše citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaným byla neplatně uzavřena smlouva o úvěru. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 8. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává). 9. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 10. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní