10 C 220/2024-10 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 059 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 8. 2. 2023 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 8. 2. 2023 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru č. [číslo], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 792,7 Kč a úroku ve výši 36 % ročně (266,3 Kč) do 1. 2. 2023, RPSN byla uvedena sazbou 9167,31 %. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2024 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na společnost [právnická osoba], která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2024 postoupila na žalobkyni. Dne 6. 6. 2024 byla žalované zaslána předžalobní upomínka. Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovanou částkou 9 000 Kč na jistině a částkou 4 059 Kč na poplatku a úrocích.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.8. Podle ust. § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.9. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a poplatkem za poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil, finanční prostředky žalované poskytl, žalovaná však svému závazku úvěr řádně splatit nedostála, ničeho právnímu předchůdci žalobkyně neuhradila. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 a následujících občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.16. Po přezkumu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) dospěl soud k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (krátká doba splatnosti 1 měsíce, poplatky s úroky dosahující 45 % jistiny a RPSN přesahují 9 000 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení.17. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Protože právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 9 000 Kč a žalovaná poté ničeho neuhradila, má žalobkyně právo na její vrácení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 9 000 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud však jde o počátek prodlení žalované s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalované doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 4. 4. 2024), tedy jí došla dne 11. 6. 2024, lhůta splatnosti v předžalobní výzvě činila tři dny a pokud žalovaná ve stanovené lhůtě neplnila, dostala se dnem 15. 6. 2024 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od 15. 6. 2024 do zaplacení, ve zbytku žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 927,84 Kč, přičemž tato částka představuje 37,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,92 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 059 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.19. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.