13 C 128/2024-18 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10 953,10 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 4 151,22 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 17.8. 2021 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu z části zpět podáním z 15.5.2024, soud řízení dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. ve výroku I. rozsudku zastavil v rozsahu zpětvzetí žaloby.4. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání.5. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem z bankovního účtu, smlouvou o postoupení pohledávky, potvrzením o úplatě za postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, upomínkami a předžalobní upomínkou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:6. Dne 17.8.2021 byla mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 21.000 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit uvedenou částku spolu s náklady za poskytnutí úvěru ve výši 18.032 Kč ve sjednaných měsíčních splátkách, při RPSN 272,44 %. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil 19 364 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 21.000 Kč, žalovaný se zavázal tento úvěr splatit včetně nákladů za poskytnutí úvěru ve výši 18 032 Kč Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil 19 364 Kč, tj. plnil toliko částečně.12. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (náklady úvěru cca 85 % z jistiny, smluvní pokuta 0,1 % denně, RPSN 272,44 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky požadované žalobkyní po částečném zpětvzetí žaloby, která představuje poskytnuté plnění, včetně zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, §146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.