13 C 364/2023-21 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, částky , částka, s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ust. § 115a) o.s.ř. ve věci nebylo nařízeno jednání.Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13.1.2020 a smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a závazek žalované tuto částku vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši , částka, vrátit v 24 měsíčních splátkách po , částka, počínaje 5 dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Na splátkách bylo zaplaceno , částka, . Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17.6.2019 a smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované zápůjčku ve výši , částka, a závazek žalované tuto včetně souhrnného poplatku ve výši , částka, vrátit v 24 měsíčních splátkách po , částka, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Na splátkách bylo zaplaceno , částka, .Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení bylo oznámeno dopisem.Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydržiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru, o zápůjčce ve smyslu ust. § 2395, § 2390 občanského zákoníku, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částky ve výši , částka, , , částka, , žalovaná se zavázala tyto zápůjčky včetně souhrnných poplatků splácet splátkami stanovenými ve smlouvách. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smluv uhradila na splátkách částky uvedené shora ve skutkových zjištěních. S ohledem na uvedené měla žalobkyně, na niž byly pohledávky za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupeny, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvy, jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11) uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany, s podmínkami posuzované zápůjčky a úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být násobně převyšující částku poskytnutou. Smlouvy jsou jako celek neplatné pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, účastníci sjednali (kromě dalšího) souhrnný poplatek ve výši cca 90 % jistiny dluhu, RPSN činí dle smluv více jak 100 % (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů). Soud proto v daném případě dospěl k závěru, že smlouvy jsou jako celek neplatné dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku.Smlouvy byly posouzeny jako neplatné, žalované se dostalo plnění v souladu s neplatnými smlouvami, a proto byla povinna poskytnutá plnění vrátit, po odečtení již uhrazených částek (v každém jednotlivém případě), které byl věřitel oprávněn zúčtovat (započíst) toliko na jistinu, nikoliv na nároky další (souhrnný poplatek). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná v obou případech uhradila více, než jí bylo dle neplatných smluv plněno, žaloba ohledně obou nároků zamítnuta, jak uvedeno ve výroku I., II. rozhodnutí, kdy zde již není povinnosti žalované dle § 2993 věta první občanského zákoníku k vydání bezdůvodného obohacení ve výši plněné jistiny.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalované náklady nevznikly.