14 C 70/2024-31 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15.163,76 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému z úvěrové smlouvy uzavřené dne 21. 6. 2023 mezi společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) a žalovaným.2. Žalovaný nezpochybňoval uzavření smlouvy a obdržení finančních prostředků, nicméně uváděl, že mu byla doručena maximálně jedna upomínka k úhradě a dále potom předžalobní upomínka.3. Soud provedl důkaz úvěrovou smlouvou ze dne 21. 6. 2023, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, standardními podmínkami úvěrové smlouvy, výpisem z účtu, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek a předžalobní výzvou ze dne 22. 12. 2023 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:4. Dne 21. 6. 2023 byla mezi společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], Malta (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Úvěrová smlouva, na základě které právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového limitu 10.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 146,949 % ročně ve splátkách minimálně ve výši 13 % z nesplaceného úvěru do jednoho roku, RPSN činila 299,98 %. Nedílnou součástí smlouvy byly Standardní podmínky úvěrové smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného byl v čl. 8 sjednán poplatek ve výši 250 Kč za každé prodlení a možnost právního předchůdce žalobkyně smlouvu ukončit. Žalovaný dne 21. 6. 2023 vyčerpal částku 10.000 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem částku 1.458 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 22. 12. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovaným částkou 15.163,76 Kč, z toho částkou 9.588,76 Kč na jistině a částkou 750 Kč (3 x 250 Kč) na účelně vynaložených nákladech.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.8. Podle ust. § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.9. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil, finanční prostředky žalovanému poskytl, žalovaný však svému závazku úvěr řádně splatit nedostál, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku 1.458 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 a následujících občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.16. Soud zvažoval, zda tato smlouva jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.17. Srovnání podmínek půjček či úvěrů, které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzované zápůjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem. Pokud soud uvážil, že úroky činily 146,949 % ročně a RPSN činila více jak 299 % (tedy výrazně převyšovaly obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů), pro případ prodlení s jednotlivou splátkou náklady spojené s prodlením ve výši 250 Kč a možnost okamžitého zesplatnění dluhu, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou a jako celek ji dle ust. § 580 občanského zákoníku považovat za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.18. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že právní předchůdce žalobkyně se rozhodl žalovanému poskytnout úvěr 10.000 Kč, aniž by prozkoumala schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Právní předchůdce žalobkyně nikterak nezkoumal výši příjmů žalovaného, výši jeho pravidelných výdajů, existenci dalších závazků. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí dle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru a finanční situaci žalovaného řádně neprověřil, a pokud přesto úvěr žalovanému poskytl, porušil tím ust. § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb.; byť žalovaný námitku neplatnosti nevznesl, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 i Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 Smlouva je proto dle názoru soudu absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku.19. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/202, v němž uzavřel, že„ ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úr