17 C 107/2024-22 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 30 913 Kč s přísl. (25 000 Kč jistina, 5 913 Kč smluvní úrok) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 3. 2023 [číslo] která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně [příjmení] [jméno], [IČO] a žalovaným ohledně poskytnutí částky 4 500 Kč, navýšené následně na částku 25 000 Kč splatnou nejpozději 17. 6. 2023 spolu se smluvním úrokem ve výši 5 913 Kč. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou z 8. 12. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně nereagovala na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, ač byla usnesením ze dne 12. 4. 2024, č.j. 17 C 107/2024-15 k doplnění vyzvána a byla poučena o následcích nedoplnění tvrzení a označení důkazů. K jednání soudu se žalobkyně nedostavila (byť jsou nepřítomnost omluvila).4. Smlouvou o úvěru ze dne 15. 3. 2023 [číslo] právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ohledně částky 4 500 Kč na dobu 30 dnů při úroku 1.035 Kč (úrok 279,83 %, při RSPN 1 141,20 %) s možností prodloužení opakovaně o 30 dnů (do doby 360 dní celkem) za poplatek 1 380 Kč za 30 dnů. Účastníci dohodli smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení a poplatek 50 Kč za písemnou upomínku (maximálně 3 upomínky). Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně za každý den prodlení a poplatek na úhradu nákladů za upomínky (v 500 Kč až 1 200 Kč podle délky prodlení), 300 Kč za uzavření splátkového kalendáře a 50 Kč za další písemnou upomínku. Smlouva byla dodatky (označenými stejným číslem smlouvy) měněna s navýšením úvěru a zvýšením úroku: z 17. 3. 2023, z 21. 3. 2023, z 22. 3. 2023, z 23. 3. 2023, naposledy navýšení na 25 000 Kč a s úrokem ve výši 5 913 Kč (úrok 287,77 % p.a., RPSN 2 024 %).5. Z výpisů z účtu právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že 18. 2. 2023 byla žalovaným zaplacena verifikační platba 1 Kč za účelem ověření majitele účtu (žalovaného), na účet žalovaného byly odepsány od 15. 3. 2023 do 23. 3. 2023 částky v celkové výši 25 000 Kč.6. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni smlouvou z 8. 12. 2022 (rámcovou) a postoupení pohledávky oznámil žalovanému dopisem z 17. 11. 2023. Žalovaný upomínán o uhrazení dluhu předžalobní výzvou z 17. 11. 2023. Uvedené dopisy byly podle podacího lístku odeslány na kontaktní adresu žalovaného 17. 11. 2023.7. Předžalobní výzvou z 17. 6. 2023 měl být žalovaný vyzván právním předchůdcem žalobkyně k dobrovolné úhradě dluhu, avšak žalobkyně neoznačila důkaz k doručení uvedeného dopisu žalovanému (a tedy nebylo možné z tohoto doručení vycházet); skutečnost (ne) doručení však nebylo pro rozhodnutí soudu podstatná.8. Soud uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 cit. zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena.13. Protože žalobkyně neuvedla konkrétní skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a protože neoznačila důkazy k prokázání tvrzeného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, včetně zjištění informací o příjmech a výdajích žalovaného a jejich ověření, ač o tom bylo poučena (včetně důsledků nevyhovění výzvě), soud posoudil dle § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 357/2016 Sb. smlouvu jako neplatnou (§ 87 odst. 1 věty první a druhá z. č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku). Protože žalobkyně žádná tvrzení o (údajném) zkoumání úvěruschopnosti neučinila (a tedy ani neprokázala), nelze hovořit o tom, že právní předchůdce žalobkyně měl důvody pro předpoklad, že žalovaný pravděpodobně své povinnosti podle úvěrové smlouvy splní. Soud postupoval podle § 87 odst. 1 věta třetí z. č. 257/2016 Sb. a vypořádal plnění poskytnuté podle smlouvy, též určil přiměřenou dobu k zaplacení dluhu (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Byť soudu nejsou známy poměry žalovaného, nebyl schopen uhradit ani část dluhu ve stanovené lhůtě, tedy přiměřená doba splatnosti odpovídá splátkám po 1 000 Kč měsíčně (kterou povětšinou je schopna plnit i osoba s nízkými příjmy). Soud připomíná, že uplatněný dluh nelze považovat (zatím) za splatný, a tedy nemůže příslušet úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku).14. Soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. o právo žalobkyně na náhradu nákladu řízení (byla totiž ve věci převážně úspěšná ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř.) tak, že se jí nepřiznává. Žalobkyně nebyla ochotna tvrdit konkrétní postup při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a tedy je třeba vycházet z úmyslného porušení ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Protože dluh žalobkyně není ani splatný (v rozhodnutí teprve soud určil přiměřenou lhůtu k zaplacení dluhu), soud s ohledem na okolnosti případu považoval přisouzení nákladů řízení za rozporné s dobrými mravy.15. Soud uložil podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. žalobkyni zaplacení doplatku soudního poplatku 309 Kč s ohledem na položku 2. bod 2., položku 1 bod 1. písm. b) Sazebníku.