17 C 42/2024-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, (jistina , částka, , poplatek , částka, ) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky , částka, . Žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 19. 1. 2023 smlouvu o zápůjčce na poskytnutí částky , částka, . Žalobkyně částku poskytla, žalovaný však svoji povinnost podle smlouvy splnil pouze v částce , částka, . V podání z 26. 2. 2024 žalobkyně doplnila k výzvě soudu, že žalobkyně nebude doplňovat tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a požaduje úhradu bezdůvodného obohacení, úroků z prodlení a nákladů řízení (s ohledem na neplatnost smlouvy).2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Soud ve věci rozhodl o žalobě, aniž nařizoval jednání (§ 115a z. č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“).4. Ze smlouvy o zápůjčce z 19. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce ve výši , částka, . Žalovaný se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, do 18. 2. 2023 s tím, že v případě včasného splacení a současně v případě poskytnutí zápůjčky v rámci marketingové akce měl být poplatek , částka, a úrok 0 %, aniž by však bylo zřejmé, zda k takovému poskytnutí došlo. Smlouva obsahovala údaj o RPSN 2 969 %, o sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně; účastníci jednali ceny poplatků za výzvy od , částka, (SMS upomínka), přes , částka, za písemnou upomínku a výzvu úhradě po , částka, za předání spisu inkasní agentuře a až , částka, na účelné náklady spojené s vymáháním inkasní agenturou. Poplatek za prodloužení lhůty splatnosti činil pro 7 dnů 15 % z aktuálně dlužné jistiny, pro 15 dnů 20 % z aktuálně dlužné jistiny a pro 30 dnů 25 % výše aktuálně dlužné jistiny. Pro případ prodlení klienta přirůstaly poplatky a úroky k jistině zápůjčky. Smlouva odkazovala na Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], s.r.o.).5. Z potvrzení o platbě žalobkyně soud zjistil odepsání částky , částka, dne 19. 1. 2023 ve prospěch účtu [bankovní účet] (účtu žalovaného podle smlouvy, ze kterého došlo k provedení verifikační platby , částka, dne 17. 1. 2023).6. Žalobkyně předložila písemné upomínky z 25. 2. 2023 a z 4. 3. 2023, kterými byl žalovaný urgován o zaplacení dluhu podle smlouvy. Opakovanými výzvami k úhradě z 11. 3. 2023, 4. 4. 2023 měl být žalovaný (podle žalobkyně) vyzýván k úhradě dluhu; z předložených listin nevyplývalo odeslání, popř. doručení dopisů žalovanému.7. Žalobkyně vyzývala před podáním žaloby žalovanou k dobrovolnému splnění dluhu prostřednictvím svého zástupce ve lhůtě 3 dnů (s odesláním výzvy k 27. 12. 2022, jak vyplývalo z podacího lístku).8. Soud převzal svá skutková zjištění výše za skutkový závěr ve věci.9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytnula žalovanému zápůjčku ve výši , částka, a žalovaný se ji zavázal splatit včetně poplatku ve výši stanovené smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyni za dobu trvání smlouvy uhradil , částka, . S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele, primárně řádnost zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní.13. Protože žalobkyně netvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (přes poučení soudu), soud smlouvu považoval za neplatnou dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. (v platném znění). Žalovanému se dostalo plnění ve výši , částka, na základě neplatné smlouvy a žalobkyně má dle § 2991 občanského zákoníku právo na jeho vrácení. Za situace, kdy žalovaný žalobkyni uhradil , částka, , vzniklo žalobkyni vůči němu právo na zaplacení částky , částka, včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s § 1958 odst. 2, § 1970 občanského zákoníku (v návaznosti na zesplatňující předžalobní výzvu). Ve zbývajícím rozsahu žalobního požadavku žalobkyně soud žalobu výrokem II. zamítnul.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (žalovanému náklady řízení vznikly).15. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou , částka, vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) z. č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2. bod 2. Sazebníku ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku částku , částka, . Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku , částka, , je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši , částka, (o této povinnosti bylo dle § 4 odst. 1 písm. j/ z. č. 549/1991 Sb. rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé).