17 C 84/2024-34 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od 19. 9. 2017 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 8. 2016 do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovaného ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 8. 2016, [číslo] (dále jen„ spotřebitelský úvěr“).2. Usnesením ze dne 20. 3. 2024, č. j. 17 C 84/2024-11 soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalovaného (žádost o poskytnutí úvěru z 24. 8. 2016 a scoringová karta nebyly soudem vyhodnoceny jako důkazy a dostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle právního předpisu). Žalobkyně na uvedené usnesení reagovala částečným zpětvzetím žaloby z 2. 4. 2024 (aniž by doplňovala tvrzení), přičemž vzala žalobu zpět co do úroku (zcela) a co do zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 19. 9. 2017 do 31. 1. 2024. V rozsahu zpětvzetí soud řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil (výrok III.).3. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.4. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).5. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:A) Smlouvou o úvěru ze dne 24. 8. 2016, [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, žalovaný měl vrátit částku ve formě 13 měsíčních splátek po 1 950 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve výši 15 000 Kč a celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 10 800 Kč, celkem částku 25 800 Kč.B) Smlouvou o prodeji části závodu z 6. 9. 2018 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a ze dne 9. 6. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámeními o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně (a jeho nástupce) oznámil (i) postoupení pohledávek žalovanému.C) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.D) Žalovaný nic neuhradil.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. v daném případě právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Ač byla žalobkyně shora citovaným usnesením (viz 2. odstavec odůvodnění) vyzvána k doplnění tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně žádná tvrzení nedoplnila a neoznačila ani žádné důkazy (naopak omezila svůj žalobní požadavek). Soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného, a tedy je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.10. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že„ ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu ve splátkách. Při výši splátek soud přihlédl k tomu, že původní úvěruschopnost právní předchůdce žalobkyně (neposuzoval řádně, a proto soud stanovil pro žalovanou příznivější splatnost než dle neplatné smlouvy (aby byl předpoklad pro dodatečné splnění poskytnutých prostředků).11. Protože žalovaný nic neuhradil, ale byla mu poskytnuta shora uvedená částka podle neplatné smlouvy, je povinen poskytnuté plnění vrátit. Soud žalobě co do jistiny dluhu v celém rozsahu vyhověl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal. Žalobkyně byla sice úspěšná co do částky 15 000 Kč, avšak neúspěšná ohledně smluvního úroku a i ohledně zákonného úroku z prodlení. S přihlédnutí k neúspěchu žalobkyně ohledně příslušenství je žalovaný převážně úspěšný, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly.13. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky 2 bodu 2., ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků.