18 C 179/2024-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 18 744 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplněné povinnosti vyplývající mu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 20. 11. 2022. Dlužná částka byla tvořena jistinou 13 200 Kč, poplatkem 5 544 Kč a náklady na uplatnění pohledávky 2 325 Kč. Žalobkyně uvedla, že na dluh byla započtena částka 6 419 Kč žalovaným uhrazená a touto částkou byla umořena smluvní pokuta a poníženy náklady spojené s uplatněním pohledávky.2. Žalovaný dluh nerozporoval.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů.4. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, a to Smlouvu o zápůjčce, Všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu, upomínky a předžalobní upomínku a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne 20. 11. 2022 uzavřeli účastníci Smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 13 200 Kč a žalovaný se je zavázala žalobkyni vrátit ve lhůtě do 27. 1. 2023 spolu s poplatkem 5 544 Kč RPSN činila 740 %. Pro případ prodlení žalované byla v čl. 2 smlouvy bylo ujednáno, že se doposud vyúčtované poplatky stávají součástí jistiny, dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemná upomínka 500 Kč, emailová upomínka 100 Kč, telefonická upomínka 50 Kč, SMS upomínka 30 Kč, příprava dohody o splátkovém kalendáři 450 Kč, předání spisu klienta internímu oddělení vymáhání pohledávek 500 Kč, předání spisu klienta inkasní agentuře 750 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky prostřednictvím inkasní agentury až 1 800 Kč). V čl. 2 bylo ujednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit, pokud se žalovaný ocitne v prodlení o více než 14 dní s jakoukoli platbou dle smlouvy. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 6 419 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu. K datu podání žaloby žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 18 744 Kč.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytnula žalovanému zápůjčku ve výši 13 200 Kč a žalovaný se ji zavázal splatit včetně poplatku ve výši stanovené smlouvou ve lhůtě 90 dnů. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, žalobkyni uhradil částku 6 419 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.13. Soud zvažoval, zda tato smlouva jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.14. Srovnání podmínek půjček či úvěrů, které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany, s podmínkami posuzované zápůjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali souhrnný poplatek ve výši 40 % jistiny dluhu při splatnosti 90 dní, RPSN činila 740 %, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a další poplatky spojené s prodlením již při prodlení o jeden den po stanoveném datu splatnosti (jako poplatek ze zaslání upomínek) a krátkou dobu splatnosti, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou a jako celek ji dle ust. § 580 občanského zákoníku považovat za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.15. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalovanému poskytnout úvěr 13 200 Kč se splatností 90 dní, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice uváděla, že si vyžádala od žalovaného informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdělkových a jiných poměrech, tyto údajně ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, když žalovaný byla dle § 84 zákona o spotřebitelském úvěru povinna poskytnout úplně a pravdivé informace, avšak soudu žádné doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného nepředložila, dospěl soud k závěru, že žalobkyně finanční situaci žalovaného řádně neprověřila. Pokud žalobkyně dostatečně úvěruschopnost žalované neprověřila a přesto úvěr poskytla, je zcela zjevné, že porušila § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb.; byť žalovaný námitku neplatnosti nevznesla, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.16. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalovanému se dostalo plnění ve výši 13 200 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně má dle § 2991 občanského zákoníku právo na jeho vrácení, ostatní plnění jsou pak požadována na základě neplatné smlouvy a žalobkyni je tedy nelze přiznat. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 6 781 Kč (13 200-6 419 = 6781) včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud však jde o počátek prodlení žalované s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2024, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná, lhůta splatnosti v předžalobní výzvě činila tři dny a pokud žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil, dostal se dnem 20. 4. 2023 do prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl.17. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 157 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků z. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.