10 C 327/2023-108 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku oproti vydání neprodaných výtisků knihy „, název, “ s následujícím odůvodněním. Žalobce se žalovaným a panem , jméno FO, uzavřeli dne 16. 9. 2019 smlouvu o vydání knižní publikace, na jejímž základě měl žalobce zajistit pro žalovaného a pana , jméno FO, kompletní zpracování, tisk, vazbu a distribuci knihy „, název, “. Pro případ, že do 22. 11. 2020 zbydou některé neprodané výtisky, se žalovaný zavázal tyto odkoupit za cenu prodeje distributorovi. Zatímco žalobce svou povinnost ze smlouvy splnil, žalovaný ani přes výzvu žalobce z 31. 3. 2022 357 kusů výtisků knihy, které k tomuto dni žalobci zbyly, neodkoupil a žalobci tak nezbylo než se splnění povinnosti žalovaným domáhat podáním žaloby; do podání žaloby bylo prodáno dalších 12 kusů, proto se žalobce domáhal úhrady částky 46 419,75 Kč za 345 kusů knihy oproti jejich vydání.2. V průběhu řízení byly prodány ještě 4 kusy knihy, žalobce proto vzal co do částky 538,55 Kč žalobu zpět a řízení bylo co do této částky podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu zastaveno.3. V průběhu řízení žalobce doplnil svá tvrzení tak, že žalovaný si již dříve zakoupil celkem 415 kusů předmětné knižní publikace za cenu prodeje distributorovi, a to v roce 2019 15 kusů, v roce 2020 200 kusů, v roce 2021 pak dalších 200 kusů předmětné knihy.4. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítal, že účastníci uzavřeli smlouvu licenční, která je pro rozpor s ustanovením § 2366 občanského zákoníku neplatná, když pro autory nebyla sjednána žádná odměna a zároveň se účastníci nedohodli, že se jedná o licenci bezúplatnou. Neplatnost dále dovozoval ze skutečnosti, že smluvní ustanovení, na jehož základě se žalobce domáhá uhrazení žalované částky, zakládá významnou nerovnováhu práv a povinnosti v neprospěch žalovaného, který je v pozici spotřebitele. Při ústním jednání doplnil svou obranu tak, že pro případ, že by soud vyhodnotil smlouvu jako platnou, je závazek žalovaného odkoupit neprodané výtisky smlouvou o smlouvě budoucí, přičemž k jejímu uzavření vyzval žalobce žalovaného až dne 31. 3. 2022, tedy až po zákonem vyžadované lhůtě jednoho roku, a povinnost žalovaného uzavřít kupní smlouvu tak zanikla.5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce, žalovaný a pan , jméno FO, uzavřeli dne 16. 9. 2019 Smlouvu o vydání knižní publikace ve znění založeném spisu; ve článku II. odst. 4 této smlouvy účastníci sjednali, že pokud do 22. 11. 2020 zbydou některé neprodané výtisky, zavazuje se žalovaný je odkoupit za cenu prodeje distributorovi. Ke dni 31. 3. 2022 zbylo žalobci celkem 357 výtisků předmětné knihy „, název, “. Žalobce vyzval žalovaného fakturou č. 03/2022 ze dne 31. 3. 2022 k úhradě částky 48 034,35 Kč se splatností 15. 4. 2022 za 357 neprodaných výtisků předmětné knihy; tato faktura byla žalovanému doručena. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu z 5. 1. 2023. Žalovaný již před zasláním faktury z 31. 3. 2022 zakoupil od žalobce celkem 415 kusů předmětné knižní publikace za cenu 134,55 Kč včetně DPH za jeden kus, když na základě faktury č. 14/2019 ze 6. 12. 2019 uhradil částku 2 018,25 Kč za 15 kusů knihy, na základě faktury č. 04/2020 ze 3. 7. 2020 uhradil částku 26 910 Kč za 200 kusů knihy a na základě faktury č. 01/2021 ze dne 14. 1. 2021 uhradil částku 26 910 Kč za 200 kusů předmětné knihy. Tato faktura byla součástí e-mailu z 14. 1. 2021, v němž žalobce žalovanému poděkoval za přízeň (zjištěno z e-mailu žalobce ze 14. 1. 2021).6. Z e-mailu z 5. 4. 2022 soud zjistil, že žalobce dne 5. 4. 2022 zaslal žalovanému fakturu z 31. 3. 2022 za zbytek nákladu knihy.7. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že vydání knihy, do níž on sám dodával kresby, zajišťoval žalovaný, který se jako známá osobnost v této oblasti lépe vyznal; rozhodoval například o tom, kdo knihu vydá. Žalovaný při jednání o vydání knihy žalobci přislíbil, že když by se něco neprodalo, tak si část odkoupí.8. Z obálky knihy „, název, “ bylo zjištěno, že zde jsou uvedeni žalovaný a , jméno FO, jako autoři a nakladatelství Koniáš, z tiráže knihy, že žalobce byl nakladatelem knihy, jejíž , hodnota, . Z části knihy „nakladatel o autorech“ bylo zjištěno, jakým způsobem se žalobce vyjadřoval o tom, jak došlo k vydání knihy.9. Shora uvedené nesporné skutečnosti společně s dílčími skutkovými zjištěními považuje soud za skutkový závěr ve věci.10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.11. Podle § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.12. Podle § 548 odst. 1 občanského zákoníku lze vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní. Podle odst. 2 téhož ustanovení je podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou.13. Podle § 1759 občanského zákoníku smlouva strany zavazuje.14. Podle § 3 odst. 2 písm. d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.15. Soud posoudil věc dle citovaných ustanovení a dospěl k následujícím závěrům.16. Smlouvu o vydání knižní publikace uzavřenou mezi účastníky dne 16. 9. 2019 hodnotil soud ve shodě se stranou žalující jakožto nepojmenovanou smlouvu kombinující prvky smlouvy o dílo dle § 2586 a následujících občanského zákoníku s prvky smlouvy komisionářské dle § 2455 a následujících občanského zákoníku. O smlouvu licenční se nejedná zejména vzhledem k tomu, že již ze samotného textu je zřejmé, že primárním účelem smlouvy bylo zajištění výroby a distribuce knihy zde specifikovaným způsobem. Z textu smlouvy nevyplývá vůle autorů poskytnout žalobci oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) ve smyslu ustanovení §§ 2358 odst. 1 či § 2384 odst. 1 občanského zákoníku, když chybí výslovný souhlas k užití díla a smlouva nijak blíže neupravuje ani rozsah práv a povinností žalobce coby nabyvatele licence (např. způsob použití díla, rozsah licence, trvání licence, odměna poskytnutá za udělení licence, dohoda stran o výhradnosti, popřípadě nevýhradnosti licence, ale také dohoda o možnosti dalšího nakládání s licencí). Proto se soud nezabýval ani otázkou žalovaným namítané neplatnosti licenční smlouvy z důvodu absence vůle stran ke sjednání úplatné smlouvy či chybějícímu ujednání o bezúplatnosti smlouvy dle § 2366 odst. 1 občanského zákoníku. I pokud by však byla uvedená námitka žalovaného shledána jako relevantní, nevedla by sama o sobě k úspěšnému ubránění se nároku žalobce, neboť by bylo třeba posuzovat, nedošlo-li na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení a vypořádat nároky účastníků z tohoto titulu.17. Pro posouzení samotného žalovaného nároku byl rozhodující výklad ustanovení článku II. odst. 4 smlouvy, jímž se žalovaný zavázal odkoupit od žalobce neprodané výtisky, pokud do 22. 11. 2020 některé zbydou, a to za cenu prodeje distributorovi (tedy za částku 134,55 Kč jak vyplývá z článku II. odst. 2 smlouvy). Toto ustanovení posoudil soud jako kupní smlouvu vázanou na odkládací podmínku, když jednoznačná povinnost žalovaného odkoupit zbývající výtisky byla aktivována naplněním podmínky, tedy tím, že k 22. 11. 2020 zbyly neprodané výtisky. Povinnost vyplývající žalovanému z této smlouvy byla stanovena zcela určitě, jednoznačně a musela být žalovanému zřejmá.18. Soud nesouhlasil s názorem žalovaného, že předmětné ustanovení je smlouvou budoucí kupní, neboť obsahovalo prvek nejistoty typický právě pro podmínku (nebylo zřejmé, zda k uvedenému datu budou knihy rozprodány). Účastníci navíc uzavřeli smlouvu jako právní laici a je otázkou, zda si byli vůbec vědomi možnosti uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí kupní i povinností s ní spojených (zejména povinnosti vyzvat ve lhůtě k uzavření smlouvy a právních následků neučinění takovéto výzvy). Jako důvodnou neshledal soud ani námitku, že by k posuzovanému ustanovení článku II. odst. 4 smlouvy nemělo být přihlíženo jakožto k ujednání zneužívajícímu, přesouvajícímu veškerou majetkovou odpovědnost v situaci, když by se kniha neprodala, na žalovaného, který je de facto spotřebitelem. Z tvrzení žalobce, podpořeného provedenými důkazy (výslech svědka i listinou „slovo nakladatele“) však vyplynulo, že zájem na vydání knihy měl v první řadě žalovaný, známá osobnost takto vystupující ve vztahu k ilustrátorovi , jméno FO, i k žalobci, a to evidentně nikoli z výdělečných důvodů. O tomto zájmu svědčí i žalovaným nabízená pojistka pro případ, že se kniha nebude dobře prodávat. Předmětné ustanovení proto nelze dle názoru soudu hodnotit jako zneužívající. Žalovaný rovněž namítal, že pokud by mělo platit, že předmětné ustanovení je kupní smlouvou s odkládací podmínkou, prodával žalobce po 22. 11. 2020 knihy ve skutečnosti patřící žalovanému. Je sice pravdou, že dle § 1099 občanského zákoníku dochází k převodu vlastnického práva k věci movité již okamžikem uzavření smlouvy, tato skutečnost však