11 C 211/2025-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 31 200 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 3. 11. 2022.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, evidenční kartou klienta, informacemi o smlouvě, platební historií, výzvou k úhradě a podacím archem a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.5. Dne 3. 11. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit žalobkyni v 78 týdenních splátkách po 625 Kč včetně souhrnného poplatku ve výši 23 750 Kč zahrnujícího kapitalizovaný úrok ve výši 8 250 Kč (63,33 % ročně), poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 7 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč RPSN činila 171,95 %. Pro případ prodlení žalované a nesplnění povinnosti ani ve lhůtě 30 dnů k upomínce žalobkyně bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru uvedla měsíční příjem ze zaměstnání 15 537 Kč, výdaje 4 872 Kč (z karty klienta). Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 17 550 Kč (z platební historie). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dluhu ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy, upomínka byla podána na poštu dne 24. 10. 2024 (z předžalobní výzvy ze dne 24. 10. 2024 včetně podacího archu).6. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit včetně úroků a poplatků. Žalovaná však své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnila a úvěr nesplácela, uhradila toliko částku 17 550 Kč.10. Vzhledem ke skutečnosti, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a následující občanského zákoníku, podrobil soud mluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.11. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou. Pokud soud uvážil, že RPSN činí více jak 171 %, úrok 63,33 % ročně, výše poplatků dosahuje 95 % poskytnuté částky, žalobkyně má právo na zesplatnění dluhu (včetně poplatků) v případě nezaplacení i části jedné splátky v dodatečné lhůtě 30 dnů, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost. Soud podotýká, že shodný právní závěr učinil v rámci odvolacího řízení v jiné věci se stejnou žalobkyní a obdobným skutkovým základem Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č. j. 25 Co 38/2018-40, a celé řadě dalších prvostupňových rozhodnutí.12. Podstatnou okolností, která vede k závěru o neplatnosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalované jako spotřebitelce poskytnout úvěr 25 000 Kč (se splátkami 625 Kč týdně), aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice zjistila měsíční příjem žalované ve výši 15 537 Kč, zřejmě pouze podle údajů žalované, avšak žádným způsobem tento příjem neověřovala, stejně tak neprověřovala výdaje žalované (uvažovala pouze o životním minimu 4 620 Kč a nákladech na bydlení 4 872 Kč (které se soudu jeví s ohledem na běžné nájemné a ceny energií nízké), a ani neověřovala finanční situaci žalované (faktický stav peněžních prostředků na jejím účtu) a s tím spojenou schopnost splácet daný závazek ve sjednaných splátkách. Pokud žalobkyně poskytla žalované za této situace úvěr, je zcela zjevné, že jej nemohla poskytnout s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, a proto jejím nárokům nelze v soudním řízení poskytovat ochranu. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalované, je nepřezkoumatelný. Z tohoto důvodu tak pokládá soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku, neboť žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.13. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 17 550 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 25 000 Kč, a proto soud žalobě co do rozdílu poskytnutých plnění ve výši 7 450 Kč vyhověl včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Pokud jde o počátek prodlení žalované s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalované doručena za pravidelného chodu věcí, při zohlednění ustanovení § 573 občanského zákoníku, třetí pracovní den po odeslání (odeslána 24. 10. 2024), tedy jí došla dne 30. 10. 2024, žalovaná měla dle upomínky plnit do sedmi dnů a pokud tak neučinila, dostala se ode dne 7. 11. 2024 do prodlení a od tohoto data soud žalobkyni také právo na úroky z prodlení přiznal. Ve zbytku soud ve výroku I. žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.15. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 312 Kč dle položky [číslo] bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.