14 C 171/2025-23 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11.759,06 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] zavřené dne 26. 9. 2024 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Na výzvu soudu doplnila svá tvrzení tak, že žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání se nedostavila.3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, Všeobecnými obchodními podmínkami, předpisem denních splátek, informacemi pro spotřebitele, údaji o poskytovateli úvěru, přehledem bankovních transakcí, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, interním dokladem – identifikované příjmy, výpisem z účtu žalované, výpovědí a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:4. Dne 26. 9. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši úvěrového rámce 15.300 Kč a žalovaná se je zavázala žalobkyni vrátit v denních splátkách po 58,58 Kč (1.757 Kč měsíčně) od 26. 10.2024 do 20. 3. 2026 spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z jistiny (RPSN 2562,54 %). Žalovaná zvolila doplňkovou službu„ klidné spaní“ (poplatek ve výši 3,66 Kč denně – přes 109 Kč měsíčně), službu informační servis (poplatek 0,92 Kč denně – přes 27,6 Kč měsíčně) a službu Presto (poplatek ve výši 165 Kč za vyplacení každé tranše). Pro případ prodlení žalované byla v čl. VIII. Sjednána povinnost žalované uhradit účelně vynaložené náklady ve paušální výši 35 Kč denně (max. 499 Kč měsíčně) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále právo žalobkyně úvěr zesplatnit, ocitne-li se žalovaná v prodlení po dobu alespoň 91 dnů a neuhradí-li dluh ani po výzvě žalobkyně v dodatečné lhůtě 30 dnů. V čl. IX. Smlouvy bylo sjednáno oprávnění žalobkyně od smlouvy odstoupit. Žalovaná na úvěr vyčerpala dne 26. 9. 2024 částku 5.000 Kč, žalobkyni však ničeho neuhradila. Žalobkyně z důvodu prodlení žalované s úhradou po dobu 92 dnů smlouvu dne 27. 1. 2025 vypověděla (doklad o doručení či odeslání nedoložen). Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovanou částkou 4.999,97 Kč na jistině, částkou 99,50 Kč za vyplacení tranší úvěru, částkou 6.374,70 Kč na úroku (neuvedeno, za jaké období byl kapitalizován), částkou 43,92 Kč na poplatku za službu„ Klidné spaní“, částkou 165 Kč na poplatek za službu„ Presto“, částkou 11,52 Kč za službu„ Informační SMS servis“ a částkou 64,45 Kč na smluvní pokutě Dopisem ze den 21. 5. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluh do 3 dnů.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a poplatky. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalované poskytla, žalovaná však svému závazku úvěr řádně splatit nedostála, žalobkyni na splátkách ničeho neuhradila. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.14. Po přezkumu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) dospěl soud k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (částka požadovaná žalobkyní více jak dvojnásobně převyšuje samotnou jistinu dluhu, úrok byl sjednán ve výši mnohonásobně přesahující běžně poskytované úroky z úvěrů – 1,066 % denně – 378 % ročně, RPSN ve výši 2562,54 %, vysoké měsíční poplatky převyšující za měsíc jistinu úvěru –Klidné spaní 109 Kč měsíčně, Poplatek za službu Presto 165 Kč za vyplacení každé tranše, Poplatek za Informační servis 29 Kč, účelně vynaložené náklady při prodlení 499 Kč měsíčně, smluvní pokuta při prodlení 0,1 % denně) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.15. Krom toho žalobkyně, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, uvedla, že posouzení provedla v souladu s metodikou schválenou ČNB, žalovaná byla lustrována v databázích umožňující posouzení úvěruschopnosti – CEE, Insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr TelcoScore, registr hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr„ sankční seznamy“, dále vycházela z informací od žalované a výši příjmů ověřila. K důkazu předložila výpis z běžného účtu žalované pořízený systémem Kontomatik, interní doklad označený jako„ Identifikovatelné příjmy“ a interní doklad označený jako„ Výpis o posouzení úvěruschopnosti“. Z interních dokladů vyplývalo, že žalobkyně ověřila příjem žalované v částce 21.600 Kč, dále zde bylo uvedeno, že v domácnosti žalované žije 5 osob, 2 osoba pracují, měsíční náklady na bydlení činí 5.000 Kč, výdaje na půjčky 6.000 Kč, nezbytné výdaje činí 2.000 Kč, zbytné výdaje 3.100 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované však vyplývalo, že výdaje žalované se přesahovaly její příjmy, (např. v září 2024 činily příjmy 46.412 Kč, výdaje 51.976 Kč, červenci 2024 činily příjmy 89.200 Kč, výdaje 91.341 Kč), a to i za situace, kdy čerpala úvěry či půjčky od nebankovních institucích (květen 2024 – , právnická osoba, 8.000 Kč + Emma’s Credit 9.500 Kč, červen 2024 – , právnická osoba, 10.000 Kč, červenec 2024 – [příjmení] [příjmení] 4.600 Kč + 5.000 Kč + 5.000 Kč), přičemž většinu příjmů činily platby přeposílané jí samotnou či osobami [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení], které byly obratem použity na výdaje. Za dané situace není soudu jasné, jaké úvahy mohly vést žalobkyni k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Žalobkyně dle názoru soudu dostatečně neprověřila skutečné finanční, majetkové a osobní poměry žalované z hlediska schopnosti splácet úvěr, a tedy nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, úvěruschopnost žalované nebyla posouzena s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a