17 C 200/2025-51 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 81 845,90 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 10. 5. 2024 mezi společností Multitude Bank p.l.c., úvěrové instituce podle maltského práva, č. C 56251 a žalovanou (šlo o revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 35 000 Kč tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Na výzvu soudu doplnila svá tvrzení v podání ze dne 27. 4. 2025 tak, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána též v dlužnických registrech (SOLUS, SNCB a CBCB), dále lustrací CEE, ISIR, NRKI, BRKI a úvěrovou historií, aniž by žalobkyně disponovala výsledky uvedených lustrací. Pokud jde o navýšení úvěrového limitu z 35 000 Kč, pak ani zde nebyla žalobkyně schopna doplnit skutková tvrzení a označení důkazů (včetně prověření úvěruschopnosti v souvislosti se zvýšením úvěrového limitu).2. Žalovaná se dostavila k jednání soudu. Nepopírala uzavření úvěrové smlouvy a čerpání finančních prostředků, pouze popírala výši čerpaných prostředků (80 307 Kč) s tím, že ke konkrétní výši čerpání však není schopna se vyjádřit (po žádala o provedení důkazu týkajícího se výše čerpané částky). Po provedení důkazů k výši čerpané částky navrhla, aby částka, kterou má zaplatit jí byla s ohledem na její aktuální poměry byla uložena k zaplacení ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně; žalovaná má příjem z důchodu ve výši 27 000 Kč měsíčně, hradí náklady na bydlení ve výši cca 5 000 Kč měsíčně (další závazky nemá).3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, na základě které bylo zjištěno, že dne 15. 1. 2024 byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi Multitude Bank p.l.c. (dále je „původní věřitel“) a žalovanou uzavřena uvedená úvěrová smlouva, na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěrový limit 35 000 Kč za podmínky vrácení do jednoho roku při úrokové sazbě 146,949 % v měsíčních splátkách (13 % z celkové částky, popř. 1 000 Kč). Smlouva odkazovala na Standardní podmínky Úvěrové smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem a klienty, kteří trvale bydlí v České republice. Změna úvěrového limitu předpokládala hodnocení úvěruschopnosti Smlouva se řídila maltským právem s výjimkou povinné zákonné ochrany spotřebitele podle českého práva.4. Z informací o žalované jako zákazníku vyplývaly informace o kontaktních údajích žalované, o tvrzené výši příjmu z důchodu a další informace o tvrzených poměrech žalované. Žalovaná při uzavírání smlouvy předložila sken svého občanského průkazu.5. Z výpisů z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 10. 5. 2024 původní věřitel poskytl žalované částku 35 000 Kč, dne 19. 6. 2024 částku 5 060 Kč, dne 17. 9. 2024 částku 17 000 Kč, dne 18. 10. 2024 částku 7 190 Kč a dne 13. 1. 2025 částku 16 057 Kč. Poskytnutí uvedených částek bylo zřejmé též z výpisu z účtu žalované. Z platební historie žalované soud zjistil, že žalovaná zaplatila od 18. 6. 2024 do 10. 1. 2025 částku 39 503,82 Kč. Z faktury z 10. 4. 2025 vystavené původním věřitelem vyplývala výsledná dlužná částka 81 845,90 Kč (zahrnující též poplatky a úroky).6. Předžalobní výzvou ze dne 15. 5. 2025 soud zjistil, že původní věřitel vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě zesplatněného dluhu (v částce 81 845,89 Kč). Dopisem ze 15. 5. 2025 původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni; z podacího lístku z 15. 11. 2024 vyplývalo odeslání dopisů z 15. 11. 2024 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Postoupení pohledávky bylo prokazováno též zmiňovanou smlouvou a seznamem postoupených pohledávek.7. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Soud se zabýval mezinárodní soudní příslušností, protože původním věřitelem byla společnost maltského práva. S ohledem na čl. 17 odst. 1 písm. b), čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis) je dána mezinárodní soudní příslušnost soudu České republiky. Jako rozhodné právo bylo ve smyslu čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I) ujednáno právo maltské s výjimkou spotřebitelského práva. S ohledem na dále uvedené v souvislosti s neprokázáním splnění povinností podle z. č. 257/2016 Sb. na ochranu žalované jako úvěrované osoby, bylo použitelné na vypořádání práv a povinností mezi účastníky právo české.9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru podle maltského práva. Podle uvedené smlouvy původní věřitel poskytl žalované úvěrový rámec 35 000 Kč, později navýšený; žalovaná čerpala finanční prostředky, nevrátila však všechny ujednané prostředky. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni podle § 1879 občanského zákoníku (podle smlouvy o postoupení pohledávek bylo rozhodným právem ve smyslu čl. 3 odst. 1 Nařízení Řím I právo české).13. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).14. Úvěruschopnost žalovaného sice podle žalobkyně měla být