17 C 225/2025-26 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 41 937 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 30. 8. 2023, na základě které právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Poskytnutý úvěr měla žalovaná vrátit ve formě čtrnácti měsíčních splátek po 2 656 Kč spolu s poplatky 17 184 Kč (úrokem 1 014 Kč, odměnou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 9 800 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 2 770 Kč, poplatkem za inkaso 3 600 Kč). Žalovaná uhradila 5 247 Kč dne 31. 8. 2023 a 13. 10. 2023. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 na žalobkyni.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:4. Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované a zjištěné údaje zaznamenal do žádosti o spotřebitelský úvěr z 30. 8. 2023. Žalovaná byla zaměstnaná od 1. 6. 2022 do 31. 5. 2024, neměla sjednaný rezidenční úvěr. K doložení svého příjmu předložila výplatní pásky a pracovní smlouvu. Jako příjem ze mzdy uvedla částku 16 691 Kč, jako výdaje částku 3 500 Kč na bydlení, 4 860 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady, 3 304 Kč na srážky ze mzdy, měsíční splátky stávajících půjček 1 328 Kč. Žalovaná byla svobodná, bydlela u příbuzných, neměla vyživované děti, předložila občanský průkaz. Z dohody o změně pracovní smlouvy z 25. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaná měla být zaměstnána u Léčebných lázní Jáchymov a.s. (i když dohodu o změně nepodepsala) do 31. 5. 2024. Ze mzdových lístků za 5 – 7/2023 soud zjistil, že žalovaný měl čistý příjem (vyplaceno méně s ohledem na srážky) 19 955 Kč (15 004 Kč), 19 022 Kč (14 904 Kč), 11 098 Kč (8 640 Kč). Informace od žalované (o příjmech a výdajích) nebyly kromě příjmu ze zaměstnání (podle obsahu zákaznické karty) právním předchůdce žalobkyně ověřovány.5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 8. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč. Účastníci sjednali úrok, odměnu za poskytnutí, částku za zpracování a částku za hotovostní inkaso (vizte výše): celkem měla být zaplacena částka 37 184 Kč. Jako RPSN bylo uvedeno 272,44 %. Ve smluvních podmínkách byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a 500 Kč za prodlení s jednotlivou splátkou, poplatky za upomínání a vymáhání 250 Kč až 1 500 Kč a právo žalobkyně na zesplatnění úvěru v případě prodlení s jakoukoli částkou po písemné výzvě se lhůtou 30 dnů.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. a 12. 3. 2025 a oznámením o postoupení pohledávky z 2. 4. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.7. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 1. 8. 2025 (podle podacího lístku byl dopis odeslán žalovanému).8. Z přehledu splátek žalované soud zjistil, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku 2 697 Kč a 2 550 Kč.9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.13. Žalovaná je státní příslušnice Slovenské republiky (která bydlela v době uzavření smlouvy o pojištění na území České republiky), a proto je třeba zkoumat mezinárodní soudní příslušnost. Příslušnost soudů České republiky (jako státu místa bydliště spotřebitele v době uzavření smlouvy) je dána s poukazem na čl. 17 odst. 1 písm. c), čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 (Brusel I bis) a rozhodným právem je podle dohody účastníků právo České republiky dle čl. 3 bod 1 první věta Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) (ES) č. 593/2008 (Řím I). Soud nezjistil v průběhu řízení bydliště žalované v jiném státě.14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 30. 8. 2023 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala dluh splácet splátkami stanovenými ve smlouvě, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila a uhradil pouze 5 247 Kč. Pohledávka, jež byla předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.15. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, aniž by však informace od žalované ověřovala ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. (vyjma ověření zaměstnání žalované, výše mzdy a prohlášení žalované o výši nákladů na bydlení). Podstatné je, že žalobkyně nebyla schopna prokázat zkoumání poměrů žalované v dlužnických registrech. Žalovaná odváděla ze svého příjmu vysoké srážky, která mohly odpovídat závazkům ve vysoké výši; před poskytnutím úvěru bylo nezbytné ověřit úvěrovou delikvenci, a tak dospět k odůvodněnému závěru o pravděpodobnosti vrácení úvěru. Žalobkyně navíc prakticky neověřovala výdaje žalované. Prohlášení žalované o výši nákladů na bydlení nebylo vyhodnoceno ve vztahu k obvyklým nákladům na bydlení (s ohledem na tvrzený nestabilní status žalovaného jako spolubydlící osoby). Příjem žalované byl sice v zásadě dostačující pro poskytnutí úvěru, s ohledem na předpokládané závazky však před poskytnutím úvěru bylo nezbytné poměry žalované dále ověřit. Žalobkyně tvrdila předložení výpisu z účtu (k ověření výdajů žalované), aniž by to však ze žádosti o úvěr vyplývalo (a současně žalobkyně byla schopna takový výpis předložit).16. I když má soud výhrady též k vyváženosti smlouvy (zejména s ohledem na porovnání výše odměny právního předchůdce žalobkyně za poskytnutí peněz a obvyklé výše úroků ze spotřebitelských úvěrů v době poskytnutí úvěru), nebylo potřebné s ohledem na neplatnosti smlouvy tyto okolnosti (které by vedly též k neplatnosti smlouvy) zkoumat.17. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 občanského zákoníku