17 C 226/2025-27 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 33 388 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 16. 7. 2023, na základě které právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Poskytnutý úvěr měl žalovaný vrátit ve formě čtrnácti měsíčních splátek po 1 992 Kč spolu s poplatky 12 888 Kč (úrokem 761 Kč, úhradou za uzavření smlouvy 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč, poplatkem za inkaso 2 700 Kč). Žalovaný uhradil 2 000 Kč dne 17. 7. 2003. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 na žalobkyni.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného a zjištěné údaje zaznamenala do žádosti o spotřebitelský úvěr z 16. 7. 2023. Žalovaný byl zaměstnaný (což bylo ověřeno) od 12. 4. 2023 do 19. 4. 2024, neměl sjednaný rezidenční úvěr. K doložení svého příjmu předložil žalovaný výplatní pásky pracovní smlouvu a potvrzení od zaměstnavatele. Jako příjem ze mzdy uvedl částku 40 028 Kč, jako výdaje částku 7 500 Kč na bydlení, 4 860 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady, 14 264 Kč na srážky ze mzdy. Žalovaný byl svobodný, bydlel u příbuzných, neměl vyživované děti, předložil občanský průkaz. Z písemných pokynů zaměstnavatele žalovaného ManpowerGroup s.r.o. soud zjistil, že žalovanému bylo určeno, že bude pracovat u ŠKODA AUTO a.s. (v Mladé Boleslavy). Ze mzdových lístků za 4 – 6/2023 soud zjistil, že žalovaný měl čistý příjem (vyplaceno méně s ohledem na srážky) 36 017 Kč (24 632 Kč), 40 940 Kč (30 029 Kč), 43 127 Kč (22 602 Kč). Z dohody o srážkách ze mzdy nevyplývalo nic podstatného, z čestného prohlášení z 16. 7. 2023 vyplývalo, že žalovaný bydlí u bratra a platí mu za to 7 500 Kč měsíčně. Informace od žalovaného (o příjmech a výdajích) nebyly kromě příjmu ze zaměstnání (podle obsahu zákaznické karty) právním předchůdce žalobkyně ověřovány.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 7. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Účastníci sjednali úrok, odměnu za poskytnutí, částku za zpracování a částku za hotovostní inkaso (vizte výše): celkem měla být zaplacena částka 27 788 Kč. Jako RPSN bylo uvedeno 272,44 %. Ve smluvních podmínkách byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a 500 Kč za prodlení s jednotlivou splátkou, poplatky za upomínání a vymáhání 250 Kč až 1 500 Kč a právo žalobkyně na zesplatnění úvěru v případě prodlení s jakoukoli částkou po písemné výzvě se lhůtou 30 dnů.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. a 12. 3. 2025 a oznámením o postoupení pohledávky z 2. 4. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.6. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 1. 8. 2025 (podle podacího lístku byl dopis odeslán žalovanému).7. Z přehledu splátek žalované soud zjistil, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 2 000 Kč.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 16. 7. 2023 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal dluh splácet splátkami stanovenými ve smlouvě, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil a uhradil pouze 2 000 Kč. Pohledávka, jež byla předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.13. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, aniž by však (relevantní) informace od žalovaného ověřovala ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. (vyjma ověření zaměstnání žalovaného, výše mzdy a prohlášení žalovaného o výši nákladů na bydlení). Podstatné je, že žalobkyně nebyla schopna prokázat zkoumání poměrů žalovaného v dlužnických registrech. Žalovaný odváděl ze svého příjmu vysoké srážky, která mohly odpovídat závazkům ve vysoké výši; před poskytnutím úvěru bylo nezbytné ověřit úvěrovou delikvenci a tak dospět k odůvodněnému závěru o pravděpodobnosti vrácení úvěru. Žalobkyně navíc prakticky neověřovala výdaje žalovaného. Prohlášení žalovaného o výši nákladů na bydlení nebylo vyhodnoceno ve vztahu k obvyklým nákladům na bydlení (s ohledem na tvrzený nestabilní status žalovaného jako spolubydlící osoby). Příjem žalovaného byl skutečně nadprůměrný, s ohledem na předpokládané závazky však před poskytnutím úvěru bylo nezbytné poměry žalovaného dále ověřit. Žalobkyně tvrdila předložení výpisu z účtu (k ověření výdajů žalovaného), aniž by to však ze žádosti o úvěr vyplývalo (a současně žalobkyně byla schopna takový výpis předložit).14. I když má soud výhrady též k vyváženosti smlouvy (zejména s ohledem na porovnání výše odměny právního předchůdce žalobkyně za poskytnutí peněz a obvyklé výše úroků ze spotřebitelských úvěrů v době poskytnutí úvěru), nebylo potřebné s ohledem na neplatnosti smlouvy tyto okolnosti (které by vedly též k neplatnosti smlouvy) zkoumat.15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný uhradil na dluh pouze částku 2 000 Kč, přísluší žalobkyni právo na náhradu částky 13 000 Kč, přičemž splatnost byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (s ohledem na nedostatek tvrzení žalovaného o podmínkách pro vrácení dluhu). Ve zbytku požadavku žalobkyně soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb.).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalovan