17 C 228/2025-24 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 36 628 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 9. 7. 2022, na základě které právní předchůdce žalobkyně (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, .s., IČO: , IČO, , , adresa, ) poskytnul žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Poskytnutý úvěr měla žalovaná vrátit ve formě čtrnácti měsíčních splátek po 2 258 Kč spolu s poplatky 25 160 Kč (úrokem 1 429 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 14 200 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 5 331Kč, poplatkem za inkaso 4 200 Kč). Žalovaný uhradil 18 532 Kč od 10. 7. 2022 do 30. 1. 2024. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 na žalobkyni.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, Anonymizováno3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované a zjištěné údaje zaznamenal do žádosti o spotřebitelský úvěr z 9. 7. 2022. Žalovaná byla zaměstnaná (což bylo ověřeno) od 13. 1. 2022 do 31. 12. 2022, neměl sjednaný rezidenční úvěr. K doložení svého příjmu předložila výplatní pásky a pracovní smlouvu. Jako příjem ze mzdy uvedla částku 17 581 Kč, jako výdaje částku 3 000 Kč na bydlení, 4 250 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady, 2 890 Kč na srážky ze mzdy. Žalovaná byla svobodná, bydlela v nájemním bytě, neměla vyživované děti, předložila občanský průkaz. Informace od žalované (o příjmech a výdajích) nebyly kromě příjmu ze zaměstnání (podle obsahu zákaznické karty) právním předchůdce žalobkyně ověřovány.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 7. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč. Účastníci sjednali úrok, odměnu za poskytnutí, částku za zpracování a částku za hotovostní inkaso (vizte výše): celkem měla být zaplacena částka 45 160 Kč. Jako RPSN bylo uvedeno 241,22 %. Ve smluvních podmínkách byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a 500 Kč za prodlení s jednotlivou splátkou, poplatky za upomínání a vymáhání 250 Kč až 1 500 Kč a právo žalobkyně na zesplatnění úvěru v případě prodlení s jakoukoli částkou po písemné výzvě se lhůtou 30 dnů.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. a 12. 3. 2025 a oznámením o postoupení pohledávky z 2. 4. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.6. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 1. 8. 2025 (podle podacího lístku byl dopis odeslán žalovanému).7. Z přehledu splátek žalované soud zjistil, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 2 258 Kč v červenci, srpnu, září, říjnu, 400 Kč v listopadu a prosinci, 600 Kč v lednu 2023, 1 400 Kč v únoru 2023, 1 000 Kč v dubnu, červnu a září 2023, 2 500 Kč v listopadu 2023, 500 Kč v prosinci 2023 a lednu 2024.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne í. 7. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala dluh splácet splátkami stanovenými ve smlouvě, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila a uhradil pouze 18 532 Kč (z toho první čtyři splátky zaplatila sice v prodlení ale v příslušném měsíci a ve správné výši). Pohledávka, jež byla předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.13. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, aniž by však informace od žalovaného ověřovala ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. (vyjma ověření zaměstnání žalované, výše mzdy); navíc poskytla úvěr se splatností významně svou splatností přesahující sjednanou dobu pracovního poměru. Podstatné dále je, že žalobkyně nebyla schopna prokázat zkoumání poměrů žalované v dlužnických registrech. Protože právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru neuvážil možný zánik zdroje pro splácení dluhu (zánikem pracovního poměru, protože neověřoval výdaje žalované, zejména bylo nezbytné ověřit úvěrovou delikvenci, nemohl dospět k odůvodněnému závěru o pravděpodobnosti vrácení úvěru. Prohlášení žalované o výši nákladů na bydlení nebylo vyhodnoceno ve vztahu k obvyklým nákladům na bydlení (s ohledem na tvrzený nájemní typ bydlení). Žalobkyně tvrdila předložení výpisu z účtu (k ověření výdajů žalované), aniž by to však ze žádosti o úvěr vyplývalo (a současně žalobkyně byla schopna takový výpis předložit).14. I když má soud výhrady též k vyváženosti smlouvy (zejména s ohledem na porovnání výše odměny právního předchůdce žalobkyně za poskytnutí peněz a obvyklé výše úroků ze spotřebitelských úvěrů v době poskytnutí úvěru), nebylo potřebné s ohledem na neplatnosti smlouvy tyto okolnosti (které by vedly též k neplatnosti smlouvy) zkoumat.15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaná uhradil na dluh částku 18 532 Kč, přísluší žalobkyni právo na náhradu částky 1 468 Kč, přičemž splatnost byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (s ohledem na nedostatek tvrzení žalované o podmínkách pro vrácení dluhu). Ve zbytku požadavku žalobkyně soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (s ohledem na zvláštní úpravu vypořádání bezdůvodného obohacení dle § 87 z. č. 257/2016 Sb.).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.17. O doplatku soudního poplatku za žalobu bylo rozhodnuto podle § 4 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. a podle položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku.