17 C 237/2025-28 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 25 388 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 5. 1. 2023, na základě které právní předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, IČO: , IČO, , sídlem Pražská 636, Dolní Břežany) poskytnul žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Poskytnutý úvěr měla žalovaná vrátit ve formě čtrnácti měsíčních splátek po 1 992 Kč spolu s poplatky 12 888 Kč (úrokem 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč, poplatkem za inkaso 2 700 Kč). Žalovaná uhradila 2 000 Kč dne 6. 1. 2023, 2 000 Kč dne 20. 2. 2023 a 6 000 Kč dne 17. 5. 2023. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 na žalobkyni.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované a zjištěné údaje zaznamenala do žádosti o spotřebitelský úvěr z 5. 1. 2023. Žalovaný byl zaměstnaný (nebylo vyplněno ověření) od 20. 4. 2022 do 31. 12. 2023, neměla sjednaný rezidenční úvěr. K doložení svého příjmu předložila pracovní smlouvu a potvrzení od zaměstnavatele. Jako příjem ze mzdy uvedl částku 9 900 Kč, jako výdaje částku 1 500 Kč na bydlení, 4 860 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady, 500 Kč na srážky ze mzdy. Žalovaná byla svobodná, bydlela u rodičů, neměla vyživované děti, předložil občanský průkaz. Z dohody o provedení práce z 2. 1. 2023 vyplývalo, že žalovaná pracuje u Milana Mňatihovy – MBM jako pracovník výroby (do 300 hodin ročně) s tím, že smlouvy je uzavírána do 31. 12. 2023. Z příloh č. 1 z 20. 9. 2022 a z 2. 1. 2023 bylo zjištěno, že zaměstnavatel evidoval identifikační údaje žalované. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaná je zaměstnána do 31. 12. 2023 s čistým měsíčním příjmem za posledních 12 měsíců ve výši 9 900 Kč a za poslední tři měsíce 9 900 Kč; srážky nebyly dle potvrzení prováděny.4. Smlouvou o úvěru ze dne 5. 1. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Účastníci sjednali úrok, odměnu za poskytnutí, částku za zpracování a částku za hotovostní inkaso (vizte výše): celkem měla být zaplacena částka 27 788 Kč. Jako RPSN bylo uvedeno 272,44 %. Ve smluvních podmínkách byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a 500 Kč za prodlení s jednotlivou splátkou, poplatky za upomínání a vymáhání 250 Kč až 1 500 Kč a právo žalobkyně na zesplatnění úvěru v případě prodlení s jakoukoli částkou po písemné výzvě se lhůtou 30 dnů.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. a 12. 3. 2025 a oznámením o postoupení pohledávky z 2. 4. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.6. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 1. 8. 2025 (podle podacího lístku byl dopis odeslán žalovanému).7. Z přehledu splátek žalované soud zjistil, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 2x 2 000 Kč a 6 000 Kč.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 5. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala dluh splácet splátkami stanovenými ve smlouvě, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila a uhradila pouze 10 000 Kč. Pohledávka, jež byla předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.13. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, aniž by však informace od žalované ověřovala ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. (vyjma ověření zaměstnání žalované, výše mzdy ve výši pouze 9 900 Kč měsíčně a prohlášení žalované o výši nákladů na bydlení). Podstatné je, že žalobkyně nebyla schopna prokázat zkoumání poměrů žalované v dlužnických registrech. Žalovaná platila dle svého prohlášení dluhy (které však z potvrzení zaměstnavatele nevyplývaly); před poskytnutím úvěru je vždy nezbytné ověřit úvěrovou delikvenci a tak dospět k odůvodněnému závěru o pravděpodobnosti vrácení úvěru. Žalobkyně navíc prakticky neověřovala výdaje žalované. Takové ověření je však důležité s ohledem na nízkou výši příjmu žalované (a pracovnímu vztahu na dobu určitou). Prohlášení žalované o výši nákladů na bydlení (a o dalších nákladech) nebylo vyhodnoceno ve vztahu k obvyklým nákladům na bydlení (s ohledem na tvrzený nestabilní status žalované jako spolubydlící osoby). Žalobkyně tvrdila předložení výpisu z účtu žalované (k ověření výdajů žalovaného), aniž by to však ze žádosti o úvěr vyplývalo (a současně žalobkyně byla schopna takový výpis předložit).14. I když má soud výhrady též k vyváženosti smlouvy (zejména s ohledem na porovnání výše odměny právního předchůdce žalobkyně za poskytnutí peněz a obvyklé výše úroků ze spotřebitelských úvěrů v době poskytnutí úvěru), nebylo potřebné s ohledem na neplatnosti smlouvy tyto okolnosti (které by vedly též k neplatnosti smlouvy) zkoumat.15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaná uhradila na dluh pouze částku 10 000 Kč, přísluší žalobkyni právo na náhradu částky 5 000 Kč, přičemž splatnost byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (s ohledem na nedostatek tvrzení žalovaného o podmínkách pro vrácení dluhu). Ve zbytku požadavku žalobkyně soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.17. O doplatku soudního poplatku za žalobu bylo rozhodnuto podle § 4 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. a podle položky 2 bod 2.