18 C 222/2025-11 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala podaným návrhem na žalovaném zaplacení částky 18 335 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 19. 9. 2024 [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba]) poskytnul žalovanému úvěr ve výši celkem 13 000 Kč. Předmětem žaloby je pohledávka ve výši 18 335 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru 11 956 Kč a smluvního úroku 6 379 Kč.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:5. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 19. 9. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši celkem 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě jistiny 13 000 Kč zaplatit úrok ve výši 150 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalovanému. Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:7. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1813 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má zato, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle § 2 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.10. Podle ust. § 580 odst. 1 z. č. 89/012 Sb., občanský zákoník, je neplatné právní ujednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ust. § 2993 věty prvé z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnili-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnou vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení § 2325 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši celkem 13 000 Kč, jak je zřejmé z přehledu čerpání. Dle sdělení žalobkyně uhradil žalovaný 1 044 Kč. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupená smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku.13. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy podrobil soud zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Soud nejprve zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. US 4084/12 a nález ústavního soudu ČR z 26. 1. 2012, sp. zn. I. US 199/11 Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat objektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skrývají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěrů 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 % za současného vystavení 2 bianco směnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení na dobu 4 týdnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuty 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.14. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé, a tedy nehodné soudní ochrany, s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splacená částka může být výrazně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí 311,30 % a výpůjční úroková sazba, tj. nominální fixní úrok z úvěru činí 150 % ročně z vyčerpaného a nesplaceného úvěru, jak je z uzavřené smlouvy zřejmé. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ust. § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.15. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti považuje soud uzavřenou smlouvu za neplatnou. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (viz ust. § 2993 občanského zákoníku). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 13 000 Kč a na tento úvěr uhradil 1 044 Kč. Zbývá tedy k zaplacení částka ve výši 11 956 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny poskytnutého úvěru, a to včetně úroku z prodlení z této částky ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, kdy výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. ohledně nároků dalších, soud výrokem II. žalobu zamítl, neboť tyto nároky jsou nedůvodné vzhledem k výše uvedenému závěru soudu o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 852,32 Kč, přičemž tato částka představuje 30,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 335 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137/3 o. s. ř.17. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.