18 C 223/2025-11 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 22 072 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající jí ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 20. 3. 2024 č. 9985549001. Žalobkyně uváděla, že na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) žalované úvěr v konečné výši 1200 dne 20. 3. 2024 Kč, který měl být splacen nejpozději do 7. 12. 2024 spolu se smluvním úrokem ve výši 10 820 Kč Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 12. 12. 2024.2. Soud ve věci rozhodl dle ust. § 115a z. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu bez nařízení jednání, když byly splněny všechny podmínky pro tento postup.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a zjištění z nich učiněná pokládá za zjištěný skutkový závěr ve věci samé, když se tato dílčí skutková tvrzení nikterak neodporují: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou úvěrovou smlouvu na dobu neurčitou, na základě níž mohla žalovaná čerpat spotřebitelský revolvingový úvěr v celkové výši 12 000 Kč RPSN je ve smlouvě uvedeno ve výši 311,30 %. Roční úrok byl ve smlouvě vyčíslen částkou 150 %. Žalobkyní předloženou smlouvou o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému. Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Z přehledu předloženého žalobkyní je zřejmé, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 12 000 Kč, uhradila 748 Kč.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:6. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1813 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má zato, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 2 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.9. Podle ust. § 580 odst. 1 z. č. 89/012 Sb., občanský zákoník, je neplatné právní ujednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle ust. § 2993 věty prvé z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnili-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnou vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení § 2325 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, jak je zřejmé z přehledu čerpání. Z tohoto přehledu je také zřejmé, že žalovaná uhradila 748 Kč. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupená smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku.12. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy podrobil soud zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Soud nejprve zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. US 4084/12 a nález ústavního soudu ČR z 26. 1. 2012, sp. zn. I. US 199/11 Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat objektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skrývají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěrů 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 % za současného vystavení 2 bianco směnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení na dobu 4 týdnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuty 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.13. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé, a tedy nehodné soudní ochrany, s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splacená částka může být výrazně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí 299,98 % a výpůjční úroková sazba, tj. nominální fixní úrok z úvěru činí 146,95 % ročně z nesplaceného úvěru, jak je z uzavřené smlouvy zřejmé. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ust. § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.14. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti považuje soud uzavřenou smlouvu za neplatnou. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (viz ust. § 2993 občanského zákoníku). Žalovaná čerpala úvěr ve výši 12 000 Kč a na tento úvěr uhradila 748 Kč. Zbývá tedy k zaplacení částka ve výši 11 252 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny poskytnutého úvěru, a to včetně úroku z prodlení z této částky ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, kdy výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. ohledně nároků dalších, soud výrokem II. žalobu zamítl, neboť tyto nároky jsou nedůvodné vzhledem k výše uvedenému závěru soudu o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.15. O nákladech řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 142 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého měl-li účastník úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně neúspěšná přibližně v ½ svého nároku, ve stejné výši byl žalovaný úspěšný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.16. Současně soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice soudní poplatek z podaného návrhu ve výši 220 Kč, a to v souladu s položkou 2 bod 2 a položkou 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když návrh byl podaný jako návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ten však vydán soudem nebyl.