10 C 124/2026-23 – Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 012 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 25. 6. 2023 mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou. Dále uvedla, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 7 724 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, předpisem splátek, transakční historií, žádostí o úvěr z 25. 6. 2023, dodatkem k pracovní smlouvě žalované, výplatními páskami, oznámením ÚP, nájemní smlouvou žalované, evidenčním listem, smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne 25. 6. 2023 uzavřela společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s částkou 13 736 Kč (úrok ve výši 812 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 840 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 204 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 880 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 124 Kč do 25. 8. 2024, RPSN byla uvedena ve smlouvě ve výši 272,44 %. Ve smlouvě strany sjednaly smluvní pokutu pro případ nehrazení splátek řádně a včas ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradila celkem částku 7 724 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dne 9. 3. 2026 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 12 266,78 Kč na jistině, částkou 513,45 Kč na úrocích, částkou 5 600 Kč na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částkou 1 574,63 Kč na úhradě za administrativní činnost, částkou 2 057,14 Kč na úhradě za umožnění splácet splátky v hotovosti, částkou 8 000 Kč na smluvní pokutě, částkou 1 660,38 Kč na kapitalizovaném úroku za období od 26. 8. 2024 do 24. 11. 2025 a částkou 3 158,16 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení vyčísleném od prodlení do 24. 11. 2025.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr včetně úroku a poplatků ve výši 13 736 Kč (RPSN 272,44 %). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 7 724 Kč. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni.12. Soud se nejprve zabýval posouzením platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru.13. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Dle žádosti o úvěr činil příjem žalované částku 22 538 Kč čistého; žalobkyně příjem ověřovala výplatními páskami a oznámením o změně výše dávky SSP. Jí uvedené výdaje sestávaly z výdajů na bydlení a energie ve výši 14 500 Kč, dopravu a jídlo ve výši 2 500 Kč a ze splátek půjčky ve výši 1 328 Kč a činily částku 18 328 Kč. Žalobkyně uvedla, že je svobodná, bez vyživovací povinnosti. Ze žádosti o úvěr však nevyplývalo, že byly žalovaná předložila k posouzení výpisy z bankovního účtu, v žádosti jsou k doložení příjmů zaškrtnuty pouze výplatní pásky a pracovní smlouva, právní předchůdce žalobkyně tak nemohl mít dostatečné povědomí o finanční situaci žalované, byla mu známa pouze výše příjmů a výdaje žalované, nikoli stav jejích finančních prostředků. I bez toho lze však dle názoru soudu uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházel z nepřiměřeně nízké a nereálné výše výdajů ve výši 2 500 Kč na jídlo, navíc když z oznámení o změně výše dávky SSP navíc vyplynulo, že společně posuzovanou osobou je sedmnáctiletý syn žalované. Naproti tomu splátka ve výši 2 124 Kč měsíčně se v porovnání s příjmem žalované jeví jako nepřiměřeně vysoká. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedodržel postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudil s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.14. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání rovněž zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky téměř dosahující jistiny a RPSN 272,44 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), a proto soud ve výroku I. rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 8 276 Kč představující rozdíl mezi vyčerpaným úvěrem a žalovanou uhrazenou částkou. Na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok, a proto soud žalobu ve zbývajícím rozsahu ve výroku II. rozsudku zamítl. Ve vztahu k úrokům z prodlení a určení počátku prodlení žalované přihlédl soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se vypořádání bezdůvodného obohacení, a to k rozhodnutí s