Okresní soud v Karlových Varech 10 C 210/2026-18 – Náklady řízení

Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 19. 7. 2023 smlouvu o kontokorentu č. , Anonymizováno, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr do výše 2 000 Kč, dodatkem z 16. 8. 2023 navýšený na 30 000 Kč. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet společně s úrokem ve výši 21,9 % ročně. Žalovaná se dostávala opakovaně do prodlení se splácením, proto žalobce prohlásil veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné. O konečné splatnosti byla žalovaná žalobkyní informována dopisem z 2. 7. 2025. Kromě nesplacené jistiny nárokuje žalobkyně i smluvní a zákonný úrok z prodlení v jejich kapitalizované výši, tyto dále od 25. 3. 2026 do zaplacení a poplatky ve výši 1 950 Kč účtované v souladu se smlouvou a příslušnými sazebníky skládající se z poplatků za upomínání. Před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalované prověřena s odbornou péčí v dostupných registrech včetně insolvenčního rejstříku a provedl kontrolu informací přes systém CBCB; hodnotil rovněž životní náklady žalované, k čemuž měl k dispozici výpisy z účtů. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, přesto ničeho nezaplatila.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, nenamítala ani žádná nepřiměřená ujednání smlouvy.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).4. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud pouze důkazy předložené žalobkyní a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pokládá soud na základě důkazů (listin) předložených žalobkyní za skutkový závěr ve věci samé, následující skutečnosti:5. Účastníci uzavřeli dne 19. 7. 2023 smlouvu o kontokorentu č. , Anonymizováno, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr do výše 2 000 Kč, dodatkem z 16. 8. 2023 navýšený na 30 000 Kč. Úvěr byl sjednán s pevnou úrokovou sazbou 21,9 % ročně, RPSN činila 24,61 %. Účastníci sjednali automatické splácení úvěru tím, že žalovaná nakládala s peněžními prostředky na účtu a při převodu peněžních prostředků na účet měl být nejprve splacen vyčerpaný úvěr, splatnost vyčerpané částky byla sjednána na 6 měsíců. Žalovaná se zavázala zajistit na svém na svém účtu měsíční příjem ve výši minimálně 50 % úvěrového limitu. Pro případ prodlení byla žalobkyně oprávněna zasílat žalované upomínky a výzvy a žalovaná byla povinna za zaslané upomínky a výzvy zaplatit poplatky. Výše poplatků byla určena ve smlouvě. Žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit mimo jiné v důsledku prodlení se splácením peněžitých částek (z žádosti o poskytnutí úvěru, smlouvy o úvěru, záznamu o podpisu klienta). Z obchodních podmínek pro ČSOB spotřebitelské úvěry a Sazebníku ČSOB pro fyzické osoby – občany soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti, když výše poplatků a podstatné náležitosti pro trvání a zánik smluvního vztahu byly definovány již ve smlouvě. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 30 000 Kč, přes opakované výzvy ze strany žalobkyně nezajistila na svém účtu dostatečný příjem k uhrazení kontokorentu, načež žalobkyně dopisem z 2. 7. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě částky 35 903,41 Kč do 9. 7. 2025. tyto upomínky a výzvy byly žalované postupně účtovány sjednané poplatky v celkové výši 1 950 Kč (zjištěno z upomínky a jednotlivých výzev s dodejkou). Žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby výzvou z 13. 4. 2026 s potvrzením o podání).6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru.Posouzení úvěruschopnosti8. V daném případě žalobkyně posuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, kterou předpokládá § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když řádně zjistila a porovnala příjmy a výdaje žalované. K tomuto ostatně disponovala i výpisem z účtu žalované.Neplatnost pro rozpor s dobrými mravy9. Soud dále posuzoval spotřebitelskou smlouvu podle právní úpravy ochrany spotřebitele, představované § 1813 a násl. o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady „smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným „principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 996/18, a dospěl k závěru, že smlouva neobsahuje nepřiměřená ujednání a ujednání, která by byla možná vnímat jako rozporná s dobrými mravy.10. Jelikož žalovaná přestala plnit povinnosti vyplývající z posuzované smlouvy o úvěru, přistoupila žalobkyně oprávněně k zesplatnění celého dluhu, a proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Přiznal žalobkyni nesplacenou část úvěru (včetně poplatků v celkové výši 1 950 Kč za zaslané upomínky a výzvy k úhradě), smluvní i zákonný úrok v jeho kapitalizované výši a dále jdoucí od 25. 3. 2026 do zaplacení.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 182 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 278 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 950 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.